Nezávislý portál o moderních společenských hrách pro děti i dospělé.
Through the Ages

Recenze: Machi Koro


Další recenzovanou hrou je Machi Koro od japonského autora Masao Suganuma. Jako starosta budujete město, které bude splňovat požadavky náročných obyvatel. Tato rychlá hra pro 2–4 hráče sice nevyšla v češtině, ale je u nás dostupná ve specializovaných obchodech, například v Německu ji vydal Kosmos. Za zmínku také stojí, že hra získala nominaci na cenu německé kritiky Spiel des Jahres.


Výlet do Machikoro a jeho okolí

Machi-Koro-boxDE„Chápeš! Ultimátní budovateská strategie. Resource menežment. Jseš urbanista, developer a architekt v jednom. Konkurenci ekonomicky srážíš do kolen. Až nakonec tvá snaha vyvrcholí postavením nového divu světa.“

Původní název hry je pouze jednoslovný s výslovností ‚machikoro‘. Jedná se o parafrázi na známou herní komponentu, kterou je ‚saikoro‘ neboli hrací kostka. Protože ‚machi‘ znamená město, dá se říct, že máme tu čest s dalším »Dicetown«.

Každopádně jméno bylo hře přisouzeno s chirurgickou přesností, protože jediným budovatelským nástrojem, který hráč dostává do rukou, jsou dvě šestistěnky. S jejich pomocí získává peněžní prostředky, aby financoval výstavbu své ultimátní gigantickou metropole … pardon města.

Do začátku dostanete plány na čtyři budovy. Ten, kdo je realizuje jako první, stane se vítězem tohoto stavitelské závodu. Každá budova se liší cenou i tím, co po svém postavení hráči poskytuje. Nejlacinější nádraží například dovolí házet oběma kostkami.

Finance na stavbu těchto rozsáhlých projektů však vedou přes mnohem menší výstavbu, která musí rozhýbat hráčovu ekonomiku. Každý začíná s modrou kartou obilného pole, které vynáší minci, kdykoliv některý hráč hodí na kostce jedničku. Druhá startovní karta – nyní zelená – je pekárna, která dává minci, padne-li dvojka. Ovšem pouze hodem hráče, který ji vlastní. Za utržené peníze si lze ve svém tahu koupit jednu novou budovu.

Lze říci, že poslední odstavec shrnuje celá pravidla hry. Je třeba ještě dodat, že na začátku svého tahu se hráč rozhodne, zda hází oběma kostkami a výsledek hodu sečte, nebo pouze jednou kostkou. Karty samotné jsou čtyř druhů. Modré, které vynášejí kdykoliv a nejvíce připomínají mechanismus »Osadníků z Katanu«. Zelené, jež fungují jen v hráčově tahu. Červené, které naopak tahají peníze z ostatních v jejich tazích, a fialové, ty odírají všechny ostatní.

Samotné karty budov se v některých případech jednoduše kombinují. ‚Mlíkomorna‘, jak v naší německé verzi přezdíváme ‚Molkerei‘, dává tři mince za každý symbol kravičky, které hráčovo Machikoro obsahuje. Žádná smrtící komba po vzoru deckbuildingových her, ale nehledejte.

Trpím, ale krásně

Přestože jsou mechanizmy hry v podstatě ožrané až na kost, nedá se říci, že by karetka neměla duši. Naopak! Osobně se mi velmi líbí ilustrace, jež skvěle dotváří atmosféru rozvoje vlastního městečka. Skoro až omalovánkově barevné obrázky navozují rozvernou atmosféru, už při přípravě hry. Možná i pomáhají s překonáním deprese, když je hráč konstantně odírán svými protivníky v jejich kavárnách a bistrech.

Japonský dicetown sice nenahradí »Civilizaci« nebo chvátilovské »Through the Ages«. Byla by ovšem chyba hru odsoudit do role náhodného generátoru typu »Člověče, nezlob se«. Způsob, jak hráči i jejich oponenti nakupují budovy, má rozhodující vliv na to, jakým způsobem se poprat s náhodou a neurčitostí. Rozhodnutí, zda házet jednou i dvěma kostkami nemusí vycházet vždy jednoznačně. Je potřeba zohlednit městské impérium své i soupeřů.

Rodinná relaxační hra tak má i přitažlivost pro kalené stratégy. Ti musí možná upravit svůj způsob uvažování, neboť cesta přes trnité pláně náhodných kostkových procesů je odlišná od propočítávání, kolik vyměním červených kostiček za růžové kravičky, aby mi odjela loď z přístavu ve správném kole. Osobně podstupuji toto utrpení s železnou pravidelností, kdy mě permanentně poráží má desetiletá dcera.

Jedna partie se může občas lehce protáhnout i přes půl hodiny, ale veskrze jde o odpočinkovou záležitost. V hráčově tahu se jen hodí kostkami, poberou peníze a koupí jedna budova. Nečekáte, nenudíte se. Tedy pokud za sebou nemáte více odehraných partií. Odrostlejším hráčů může po čase začít vadit menší počet budov s limitovaným počtem efektů. Přesto mám pocit, že každá hra je trošku jiná podle toho, proti komu hraji. Navíc k dispozici jsou již dvě rozšíření, která zmiňovaným strategickým taktikům poskytnou žádanou variabilitu.

Machi_Koro-Komponenty-web

Jen pro zamyšlení … japonská stopa

To, co dělá podle mě z japonské kultury unikátní záležitost, jsou preciznost a cit pro detail doprovázené vycizelovanou jednoduchostí. Odrazem tohoto přístupu v deskových hrách je »Milostný dopis«, který skrývá v šestnácti kartách koncept, který mě a mé spoluhráče baví už více jak dva roky. Neznám hru, která do srovnatelného počtu komponent ukryla stejně bohatou hratelnost.

»Machi Koro« podle mého názoru nese stejnou stopu. Nepřináší žádné vyloženě nové principy, ale ty, které využívá, oživuje svým osobitým způsobem. Stejné pocity mám ze starší hry »Kaigan« či nové až zenové záležitosti »Stone Garden«, která je zatím v limitovaném počtu dostupná jen Japoncům.

Moderní deskové hry v Japonsku nejsou rozhodně tak známe jako v Evropě a Americe. O existenci něčeho jako »Dixit« běžný ostrovan nemá ani tušení. Proto asi ani etablovaných japonských autorů her nebude mnoho. Doufám ale, že nám tenhle exotický vítr bude přinášet čím dál tím více zajímavých kousků, a tím i pročechrá někdy zatuchlá klišé deskoherních pravidel.

„Co ti mám povídat. Za mě víc japonských her!“

 

Machi Koro

Autor: Masao Suganuma

Počet hráčů: 2–4

Herní doba: 30 minut

Rok vydání: 2012 (Japonsko) / 2014 (Evropa) / 2016 (česky)

Doporučený věk: od 8 let

Odkaz: Machi Koro na BoardGameGeek

 

Související články:

 

Machi Koro v katalogu Hrajeme.cz:

Kingdomino

Napsat komentář