Nezávislý portál o moderních společenských hrách pro děti i dospělé.
Novinky 2018

Oznámení výherců 4. etapy soutěže Hraj, hodnoť, vyhraj


Dnes přinášíme výherce 4. etapy soutěže Hraj, hodnoť, vyhraj, která skončila 31. srpna, a zároveň 10 vybraných hodnocení, z nichž jsme tři výherce losovali. Další dva jsme vylosovali ze všech hodnocení v daném období. Děkujeme všem, kdo přispívají svými hodnoceními her na Hrajeme.cz. Soutěž sice skončila, ale čas od času vylosujeme přispěvatele a odměníme je pěknou hrou. Takže pište své názory na hry a postřehy i nadále. Doporučte hry, které vás zaujaly. Pomůžete tak dalším zájemcům ve výběru správné hry. Zároveň se tím podílíte na aktuální podobě Žebříčku her.

Při hodnocení her na Hrajeme.cz se prosím i nadále řiďte následující tabulkou:

5 hvězdiček: Vynikající hra – tuto hru si zahraji kdykoliv, a těžko se to změní
4 hvězdičky: Velmi dobrá hra – chci ji hrát často, hru doporučuji
3 hvězdičky: Dobrá hra – čas od času si ji zahraji, když na ni mám správnou náladu
2 hvězdičky: Podprůměrná hra – nudná hra, kterou si zahraji, jen když mě budete hodně přemlouvat
1 hvězdička: Špatná, nedotažená, nefungující hra – nikdy ji už nechci hrát

Výherci 4. etapy soutěže

Z celkového počtu hodnocení her jsme vylosovali tyto dva výherce (pomocí generátoru náhodných čísel):

 

Redakce vybrala ze všech hodnocení z 4. etapy tři výherce:

  • Uživatel Sidus získává hru Abaku (vyd. MindOK)
  • Uživatel columbo získává hru Koncept (vyd. Blackfire)
  • Uživatel Tindo získává hru Wizard (vyd. Piatnik)

 

Všem gratulujeme.

Výherce brzy kontaktujeme e-mailem.

Vybraná hodnocení

1. Duhamuz – Istanbul

Istanbul

Istanbul

Konečně jsem se dostal ke komentáři a ohodnocení hry. Poměrně dlouhou dobu jen tak ležela v poličce, a to zejména kvůli manželce. Hru jsem získal díky první vlně soutěže zde na webu. Po rozbalení, jsem se s ní hned seznámil, ale okolnosti zajistili, že do teď ležela ladem. Až teď. Naráz 3 odehrané hry, odstup pár dní. Poprvé ve dvou hráčích (Manželka a Já), po druhé ve čtyrech hráčích (naše obvyklá herní sestava) a po třetí ve třech hráčích (Já, Manželka a Bratr). Proč to takhle rozepisuji? k tomu se dostanu.
1) Hra ve dvou, první hra. Já jsem z tohole typu her nadšený. A Istanbul jsem měl načtený a dokonce nakoukaný díky videu z dílny Deskofobie, doporučuji zhlédnout. Zato Žena až moc nadšená nebyla. Byla to první hra vůbec, přes mnou podaná pravidla, sama to nečetla, a tak to vypadalo, že znovu hrát nebudeme. Avšak.
2) Hra ve 4. Všichni čtyři hrajeme pravidelně. Tento styl hry je nám blízký všem. Díky předchozí zkušenosti a času jsem řádně vysvětlil herní mechanismus, postupy atd. U na tento pohled hra zaujala a při následné hře jsme si ji krásně vychutnali. A musím říct. Byli jsme nadšeni všici 4.
3) Hra ve třech, dnes jsem měl možnost vysvětlit hru méně zkušenému hráči. Princip kry krásně pochopil, stačilo na to pár minut a už se hrálo. Hru si taktéž maximálně užil.

Teď už stačí vyzkoušet hru v 5 hráčích, tedy v maximu. Tam už asi půjde do tuhého. Při hře 2-4 hráčů je pro každého dostatek rubínů. Ovšem v pěti hráčích ji u tolik není. Nevím zda je to chyba. V pravidlech je uvedeno že na některých kartách (3x) je umístěno tolik rubínů, kolik je hráčů. Pokud to uděláte, nezbude Vám dostatek rubínů na Sultánův Palác a Prodejce rubínů. To musím ještě vykoumat. Nicméně u tam bude těsno. A o to víc nastupuje taktičnost hry. To co jsem od hry očekával. Bylo splněno na max. Jednoduchá pravidla, a ještě jednoduší hratelnost. Rychle vysvětlitelná a i když na to zprvu koukáte jak tele na Vrata, stačí 2-3 kola a už Vám to šrotuje, tohle udělám tady, tohle támhle, tadyto tam a pak tam tohle. No prostě už to fičí a tom to je. Řada možností jak dojít k cíli. Nahrává k tomu totiž jednoduchý herní mechanismus. Je pravda, že to malinko svádí k rutině. Vymezíte si 3-4 karty a pak chodíte jen sem tam. Nikam jinam a už to není ono.

Co říct závěrem. Na první pohled, respektive, když se podíváte na rozloženou hru, vidíte chaos, moc komponent a napadne Vás, to bude těžký, složitý a na dlouho. Jenže. max 15 minut na vysvětlení pravidel. 3-4 kola na vžití se do hry a už se vezete. Ani na konci nebudu říkat jak se to hraje. To si můžete najít a přečíst jinde. Jde o pocit. A ten ten podávám za čerstva. Jsem nadšený a pokud vyhledáváte tenhle styl hraní. Hurá do toho!!

2. marektomas98 – Ghost Stories

Ghost StoriesGhost-Stories-box je kooperativní hra (všichni se dohromady snažíte porazit hru) pro 1-4 hráče. Autorem je Antoine Bauza, který patří k mým nejoblíbenějším autorům her, takže považujte tuto recenzi za těžce zaujatou. Ve hře se vžijete do skupinky mnichů, kteří brání vesnici proti různým duchům a jejichž hlavním úkolem je porazit jednu z inkarnací Wu-Fenga (tahle věta je pro ty, co nečtou kurzívové úvodníky). Vesnici představuje hrací deska složená náhodně z 9 dílků. Každý z nich představuje jednoho vesničana ochotného pomoci. Duchy reprezentuje balíček karet, na jehož konci, v posledních 10 kartách se skrývá obávaný Wu-Feng.

Hráči položí své hrací desky okolo vesnice, každý na ní má vyznačenu svou speciální schopnost a tři místa pro duchy, kteří budou přicházet. V každém kole může hráč pohnout svou figurkou taoisty na sousedící pole ve vesnici, poté může využít službu vesničana nebo se pokusit bojovat s duchem, který je již vyložen, pokud je na sousedícím poli. K boji musí na kostkách hodit stejný počet barevných symbolů, které jsou na kartě ducha. Pokud se hod nepodaří, může si pomoci zaplacením žetonů zboží nakoupených ve vesnici. Po svých akcích musí přidat nového ducha z balíčku.

Duchové mají různé schopnosti, které znepříjemňují taoistům život. Někteří se plíží do vesnice, a pokud tam dojdou, vystraší obyvatele domu, do kterého dojdou, a ten pak není možné používat. Jiní umí omezit počet kostek, zrušit speciální schopnosti taoistů nebo donutit házet kostkou prokletí, na které nečeká nic dobrého.
Úkolem taoistů je prokousat se balíkem duchů až k Wu-Fengovi a toho zabít. Pak hru vyhrají. Prohrát mohou tak, že všichni zemřou, nebo duchové vystraší třetí dílek vesnice nebo se jim nepodaří zabít Wu-Fenga včas (než dojde zbytek karet v balíku duchů).

Ghost Stories je hra, od které máte pocit, že dostane přes ústa i na sedinku, jen co otevřete krabici. Vyhrát ji je opravdu těžké. I na nejnižší, ze čtyř možných obtížností je hra výzvou. Zvítězit však není nemožné, potřebujete k tomu ale praxi, dobrou kooperaci mezi hráči a samozřejmě i dávku štěstí. Grafické zpracování je špičkové a velmi dobře podtrhuje už tak tíživou atmosféru hry. Figurky duchů pochodují na vesnici ze všech stran, obrázky na kartách jak vystřižené z béčkových asijských hororů jsou jen třešinkou na dortu této výborné hry. Pokud se vám podaří vyhrát (ale moc s tím nepočítejte) máte skoro euforickou radost. Hra má snad jedinou drobnou chybu a tou je, že nevyšla v češtině. Není to ovšem závažný nedostatek, karty a komponenty neobsahují text a přeložená pravidla se dají stáhnout.

Hra určitě stojí alespoň za vyzkoušení, a pokud nepropadnete depresi po první prohrané hře, můžete v ní najít společníka na mnoho večerů.

3. Sidus – Pandemic

Pandemic-nové-vydání-boxParádní kooperativní hra s chytlavým tématem, kterou lze doporučit zejména lidem, kteří deskové hry zas tak často nehrají (ale i zkušený hráč si ji mile rád zahraje). Hra je výborně vybalancovaná. Občas připomíná jízdu na horské dráze, kdy chvíli máte pocit, že máte choroby plně pod kontrolou, ale rázem je všechno jinak. Svět zaplavuje extrémní panika a jste pod velkým tlakem, aby jste se z náhlé prekérní situace dostali. Výsledek je ten, že vás hra nijak neubíjí, ale zároveň má šťávu.

Problém, jako i u jiných kooperativních her, může nastat, pokud hrajete se sobcem (zvlášť pokud má s hrou nejvíce zkušeností), který vám do všeho mluví a nenechá vás hrát svoji vlastní roli. Je proto dobré se předem domluvit na vzájemném respektování hráčů.

Hra se stává ještě zajímavější, pokud ji hrajete s rozšířením Nové hrozby.

4. Bjukenen – Hra o trůny: desková hra

Hra_o_truny-boxVýborná strategická hra, s naprosto minimálním faktorem náhody. Na seriál/knihy navazuje v podstatě jen herním světem, takže si ji užije i totální „GoT“ neznalec. Nevýhodou je to, že hra jasně udává za které národy se má hrát při určitém počtu hráčů, takže při 3-4 hráčích se národy rychle omrzí, protože: „za Starky jsem hrál poslední 3 hry a už mě to nebaví, chci někoho jiného…“

U této hry se dá výborně pohádat se všemi spoluhrajícími přáteli.

5. columbo – Settlers: Zrod impéria

Settlers-Zrod-impéria-boxJelikož jsem na tuto hru slyšel jen samou chválu, tak jsem neodolal a rozhodl jsem se ji také vyzkoušet.
Těšil jsem se na budování vlastního impéria a na zajímavou interakci s protihráči při tomto budování.
Bohužel naše dvě hry se nesly spíše v duchu micromanagementu přidělených surovin, které postrádalo očekávanou interakci. Většinu času jsme si stavěli vlastní kartičky(impérium) a na sledování toho druhého nebylo moc času. Výsledný dojem z odehraných her je tak u mne poměrně rozpačitý.

Líbí se mi:
+ Graficky je hra zpracovaná na jedničku.
+ Jednoduchá pravidla. Naučení nezabere víc jak 30 min. Na youtube má Deskofobie přehledný návod.
+ Management surovin, potažmo snaha za to málo postavit co nejvíce karet, je natolik komplexní, že uspokojí skoro každého kdo prahne po strategické hře u které se musí myslet.
+ 4 národy, každý má trošičku odlišnou strategii. S rozšířením se dají očekávat další. (zatím mám zkušenosti jen s Barbary a Římany)

Nelíbí se mi:
– Asi se mnou nebudou všichni souhlasit, ale interakce mezi hráči se mi zdá neskutečně slabá. Boření a zabírání karet protihráčům, je tam podle mého jen aby se neřeklo a nebyla to jen solo hra. Množství interakce je jen nepatrně větší než například u Dominionu.
– Osobně mě surovinový micromanagement moc neuspokojuje. Např. Saint Petersburg, který má jen rubly se mi zdá zajímavější.
– I když jsem s grafikou spokojený, tak bych uvítal i něco víc než jen papír. Např. aby se člověk mohl i okem potešit z toho co vybudoval, tak jako např. v Agrikole.

Hru u mne poškodilo i vychladnutí z hype, které se okolo této hry rozpoutalo. Hra to rozhodně není špatná, ale bohužel jsem očekával více. V budoucnosti se k ní určitě vrátím, abych vyzkoušel i ostatní národy(strategie), ale mezi moje top se určitě nedostane.

6. karelik – Zeměplocha: Ankh-Morpork

Zeměplocha-boxHra Zeměplocha: Ankh-Morpork se odehrává ve světě z knihy Terryho Pretchetta. Milovníci asi budou z tohoto faktu nadšení, mně neznalci to tolik neřeklo, místy to bylo vtipné (např. postava Eduard ze Mřelí, Desátník Nóblhóch, obchod pana Po Ch’či Ho atp.). Ač mě to tolik neoslovilo, asi je to skvěle zasazená hra do daného prostředí, vše, karty, plán jsou v tomto duchu.

Co mě však oslovilo, je hraní samotné. Je to dobrá hra, pořád se v městě něco děje, něco se posouvá, přesouvá, staví, vraždí, vznikají rozbroje, přichází magie a do toho se míchají vítězné podmínky jednotlivých hráčů podle jejich postav, které jsou však skryté. Hráči musí sledovat dění, aby zasáhli, pokud si myslí, že někdo má už k vítězným podmínkám blízko a zároveň pracovat pro sebe. Podmínek je tak akorát, aby si to hráč byl schopen zapamatovat (5). Hra mi přišla zajímavější, když nás hrálo víc.

Mám tuhle hru rád, je rychle vysvětlená, připravená, odsýpá to a myslím si, že je docela vyvážená – jak postavy, tak náhoda. Trvá tak hodinku, což se mi zdá taky ideální.

7. tds – Zámecké schody

Zámecké-schody-boxZ her pro menší děti (kupovali jsme pro 4letou dceru) je to jedna z nejlepších her a hlavně to není další tuctová varianta na „Člověče nezlob se“ jako většina her pro tento věk a hned od začátku pochopila dcera velmi rychle pravidla a hra se jí líbila.

Oceňuji dřevěné provedení herních prvků, vhodně řešenou knížku a stupňující se obtížnost.

Záporem je cena, vím že hra nemůže stát stovku nebo dvě, ale cena okolo 500 Kč i více za pár kostek je již opravdu dost vysoká. Tohle je ovšem problém většiny SMART her a to jsou většinou z plastu a ne ze dřeva.

8. Asined – Dobble

Dobble-boxVýborná hra, která cvičí postřeh a člověk se u ní skvěle zabaví. Hrajeme jí s tátou a mladšími sestrami, ale i v kolektivu dospělých, kde se soutěživost stupňuje. Nevtipnější je, když člověk na své kartě uvidí stjněý obrázek jako na středové, ale nemůže si v rychlosti vzpomenout jak se řekne třeba delfín a soupeř mu kartu vyfoukne, i když si všime svého obrázku později Úsměvné jsou také okamžiky, když si třeba táta všiml, že má obrátek měsíce, ale zuřivě křičel sluníčko to jsme na něj udiveně civěli a pak jsme se řechtali jak blázni … takže nestačí mít jen dobrý postřeh, ale také vyjadřovací schopnosti, aby to neskončilo třeba takhle: „mám, to no jak se to řekne … jo, ten otazník!“ takže za mě rozhodně doporučuju pro malé i velké.

9. Orel91 – Talisman

Talisman-cz-boxNedávno se k nám dostala hra Talisman a musím říct, že grafické zpracování je opravdu nádherné. Teď k samotné hře.

Hra Talisman je velice snadná a nenáročná hra, ve které je vaším cílem najít legendární talisman, dojít s ním na posvátné místo a pak zabít všechny ostatní hráče. V průběhu hry házíte kostkou a pohybujete se po mapě, která je rozdělena na tři okruhy. Vnější, střední a vnitřní (v jehož samotném středu je pak ono posvátné místo). Čím více se blížíte ke středu, tím jsou jednotlivá pole nebezpečnější a náročnější na zdolání. Každé pole na mapě vyvolá nějakou akci, nejčastěji otočení karty z dobíracího balíčku, pomocí které hráči buďto získávají předměty a pomocníky, nebo odhalují nestvůry se kterými musejí bojovat, či potíže, kterým musejí čelit.

Jak jsem již psal výše, hra je velice snadná a tudíž je vhodná i pro mladší hráče. Samotná má pak dobré tempo a je zábavná. Bohužel, ohraje se poměrně rychle, protože u ní opravdu není moc nad čím přemýšlet, avšak i tak se u ní zabavíte o po mnoha hrách, převážně díky velkému množství unikátních postav, za které lze hrát, z nichž každá má své vlastní speciální schopnosti.

V současné době má hra mnoho rozšíření, bohužel zatím jen v angličtině, ale do budoucna určitě dobrý potenciál pro více zábavy a zpestření samotného základu.

10. Tindo – Star Realms

Star-Realms-boxVesmírná řež snadno a rychle. A k tomu ještě navíc velmi zábavně. Taková je karetní hra Star Realms.

Jedná se o velmi jednoduchý a svěží deckbuilding, ve kterém nenaleznete žádná zatuchlá omezení, jako je například maximální počet možných akcí a nákupů za kolo. Dokud máte peníze, můžete nakupovat. Dokud máte karty, můžete hrát. Síla útoku na nepřítele je pak občas opravdu impozantní. Hra Star Realms ukazuje, že i jen pár karet dokáže navodit dojem velkolepé bitvy napříč vesmírem.

Cílem hry je zničit protihráčovo vesmírné imperium. O interakci ve hře tedy není nouze. Jednoduchý a pěkný systém deckbuildingu strategicky obohacuje rozdělení karet do čtyř různých frakcí a výstavba vesmírných stanic.
Star Realms je úžasná menší vesmírná karetní hra, kterou velice doporučuji každému, komu je sci-fi prostředí alespoň trošičku blízké.

Napsat komentář