„Jsem nechutný chlapík a provedu vám nehezké věci. Mé šprýmy nezvedají lidem bránice, ale žluč. Okradu vás a vrazím vám dýku do zad. Až s vámi skončím, bude stát bohatství na mé straně a ani já nebudu vědět … kdo vlastně jsem.“
Přestože tomu název »Mascarade« úplně nenapovídá, vychází hra v kompletní české verzi pod standartou Blackfiru. Zapadá spolu s »Domkem plným chaosu« a »Loony Quest« do povedeného trojlístku her vládnoucích jednoduchými pravidly, ale velkou a snad i mocnou hratelností.
Mascarade se přetvařuje sama o sobě. Novou je jen v české lokalizaci, nicméně už je to vousatá stařenka datující své narození do léta páně 2013. To však může vzedmout vlnu nevole jen u notorických lovců deskoherních novinek. Nás zajímá pouze to, je-li její proměnlivá, prchavá tvář vůbec hodna naší pozornosti.
Mamonérů a Harpagonů se u stolu může posadit až 13. Cíl je stejný pro všechny. První, kdož nasyslí 13 zlaťáků, stává se vítězem téhle šarády. Před začátkem jsou karty postav rozdány, hráči se vzájemně podívají, jaké role v tom všem hrají a následně jsou karty postav otočeny lícem dolů. Nikdo už se na ně nesmí podívat.
Během tahu je možné se za Áá podívat na svoji kartu postavy, za Bé si kartu vyměnit s jiným hráčem, přičemž je karty možné pod stolem prohodit, aby nikdo nevěděl, co kdo dostal zpět. Poslední možnost – tuším že za Cé – je zahrát schopnost postavy. Trik je v tom, že pokud nikdo neoponuje tím, že přeci on je šašek a ne hráč na tahu, efekt postavy se jednoduše odehraje, ale karta se neotáčí a neukazuje. Najde-li se naopak nějaký nedůvěřivec, který tvrdí o sobě to samé, co hráč, který je právě na řadě, potom se karty postav otočí. Na ty, kteří se spletli, či dokonce vědomě lhali padnou peněžní tresty. Ten, kdo má opravdu kartu postavy, které se věc týká, si užívá jejího benefitu.
Schopnosti postav ve hře jsou rozdílné, a zatímco část z nich je určena pro získávání peněz, druhá skupina je banda zlodějů, otrapů a příživníků, kteří ostatním hráčům kradou finance. Samozřejmě zásadní je udržet si kontrolu nad tím, kdo jakou postavu má u sebe. Skryté výměny, vlastní skleróza a blafování to nicméně neusnadňují. Přesto je možné se dobře orientovat zvláště v menším počtu hráčů. Vítězství tak závisí na štěstí, protihráčích, ale i schopnostech a šikovném využití dovedností postav. Například čarodějnice, která umožňuje vyměnit si peníze s jiným hráčem, může přinést rychle nemalý finanční obnos. Neumožňuje ale vyhrát, protože pokud by měl někdo 13 mincí, tak okamžitě vyhrává. Čarodějnice už jej o ně rozhodně neobere.
Mascarade je hra jemných nuancí a triků. Řadit by se mohla do kategorie mikroher, v níž kraluje »Milostný dopis«. S ním sdílí triviální pravidla, krátkou herní dobu jedné sehrávky, zdánlivou nemožnost při hře cokoliv ovlivnit či naplánovat. Ovšem s postupem doby začne hra odhalovat své jemné detaily a hráči zjistí, jaké finty je možné proti ostatním využít. Nezanedbatelnou předností blackfiří novinky je počet těch, kteří se mohou u stolu navzájem přetvařovat. Atmosféru také dotváří krásné ilustrace postav; jednoduše pohledné škrabošky nasazené na temné duše deskovkářů, kteří s ostatními hrají svou vlastní verzi maškarády.
