Jak jsem neměl rád svého šéfredaktora aneb hodnocení deskových her (4. část)

Čtvrtou částí uzavíráme článek Aleše a jeho zamýšlení nad hodnocením her. Pokud jste předchozí části nečetli, doporučujeme jimi začít. V první části Aleš dospěl k filosofickému závěru, že najít opravdu „blbou“ hru je těžké. Ve druhé části hledal odpověď na otázku, zda je některý z důvodů natolik objektivní, že si hra zaslouží nejnižší hodnocení, ve třetí části rozvíjí téma recenzování her a překonávání jejich úskalí.

---

Porotce a soudce

Rytmická frekvence jednoho roku se zakusuje do myslí porot na celém světě. Diskuzi, kterou hru vybrat jako nejlepšího, nejskvělejšího, nejhravějšího, nejkrásnějšího kandidáta na vítěze, doprovází téměř vždy linie dalších úvah. Temnější, veřejnosti skryté a často rozvracející podstatu samotné existence konkrétní herní ceny. I když tak dramatické to zas není…

Kolik zvolit kategorií? Jednu? Několik? Nepočítaně? »Krycí jména« se stala Českou hrou roku i Hvězdou Hrajeme. Souhlasím, že poslední chvátilovina je opravdu univerzální hra, která osloví opravdu velké množství hráčů. Sám jsem pro ni zvedl pracičku, protože její kvality jsou neoddiskutovatelné. Ale i mému deskohernímu apetitu se trochu příčí házet do jednoho pytle štěňátka i štiky a pak z nich poslepu vybírat univerzálního křížence. Je těžké býti soudcem, když máte proti sobě postavit »Robinsona Crusoe« a »Mysterium«.

Kouřové signály z budoucnosti

K dotvoření široké perspektivy by bylo dobré se podívat na chrup videorecenzím. Jenže jsem v téhle oblasti úplným nováčkem, a tak bude lepší počkat až nalovím na youtubu více zkušeností.

Souhrnné hodnocení samotných hráčů je další samostatná kapitola, které k dotvoření panoramatického obrazu rozhodně chybí. V tomto případě mi totiž číselná známka přiřazená hře dává rozhodně větší smysl. Uvidíme, zda se tohoto tématu nechopí někdo z mých hrajemáckých kolegů.

Upřímně jsem se chtěl také vydat do zvláštních vod hodnocení studentů a prověřit, zda a v jaké podobě se vine paralela mezi čtyřkami na vysoké škole a čtyřkou na hrajeme.cz. Všechny tyto úvahy prozatím nechám dýmat. V budoucnu se k nim třeba vrátím.

---

Související články:

• Jak jsem neměl rád svého šéfredaktora aneb hodnocení deskových her (1. část)
• Jak jsem neměl rád svého šéfredaktora aneb hodnocení deskových her (2. část)
• Jak jsem neměl rád svého šéfredaktora aneb hodnocení deskových her (3. část)
• Otevíráme seriál na téma hodnocení her