Repello by se klidně mohlo jmenovat Repellento, protože podstata hry spočívá v odpuzování. Kdo správně odpudí nejvíc kamenů, vyhrál, ale protože se tu odpuzuje všechno se vším, může tato pěkná, nicméně na myšlení a představivost náročná hra některé lenivější hráče odpudit.
O dámách a škrtičích
Repello je z kategorie her Dáma či Halma (pro ty méně znalé), respektive se podobá Othellu (to pro ty zkušenější). I tady tah hráče vyvolá kaskádu proměn na hrací ploše, občas ovšem v neporovnatelně větším rozsahu než u zmíněného Othella, a tak je to také – slavný škrtič promine – mnohem větší zábava.
Herní deska vzdáleně připomíná šachovnici, ale namísto světlých a tmavých polí se na ní střídají čísla od jedné do šesti, a hrací kameny jsou naopak jednotné černé barvy pro všechny, plus hodnotnější čtyři stříbrné a jeden zlatý. Ty cennější a čtyři obyčejné rozložíte do základního postavení, každý hráč obdrží jeden zásobník se svými kameny, který je současně jeho hrací „figurou“, a může se začít.
Dřepnout a zatlačit
Vím, zní to ordinérně, ale je tomu tak: svým zásobníkem táhnete ve zvoleném směru o tolik polí, kolik vám udává nejbližší číslo, pokud vám v tom nebrání jiný kámen nebo protihráčův zásobník. Od okrajů se odrážíte podle klasické fyzikální rovnice (kterou jsem ovšem nikdy neviděl platit v praxi) (zejména ne u kulečníku) (zejména ne, když jsem ho hrál já) „úhel dopadu se rovná úhlu odrazu“, a když dojdete na patřičné místo, zatlačíte shora na zásobník, uvolníte jeden kámen a stoupnete si na něj. Když jste znovu na tahu, kámen zůstane na místě, čímž se postupně zaplňuje hrací deska a současně odpočítávají zbývající tahy. Jakmile máte prázdnou kapsu, lépe řečeno štangličku zásobníku, dojeli jste. To je jako v autobuse.
Magnetická síla je mocná čarodějka
Na výše zmíněné odpuzování dojde v okamžiku, kdy se zastavíte vedle nějakého jiného kamene. Pak dochází k efektu shodných magnetů a tyto dva předměty se odpudí na vzdálenost jednoho pole, přičemž na hráči je, aby určil, jestli zásobník od sebe odpudí kámen, nebo kámen zásobník. A ano, chápete správně, čím více kamenů je na hrací ploše, tím větší jsou možnosti odpudit jeden kámen k dalšímu kameni a ten pak k dalšímu a dalšímu, až nějaký (nebo i víc) skončí mimo herní desku. Zcela vypuzené kameny vám přinášejí body, stejně jako vypuzený protihráč, který nejenže za svou chybu zaplatí kamenem ze zásobníku, a tím de facto jedním tahem, ale vy mu ještě navíc další LIBOVOLNÝ kámen smíte sebrat. (Už jsem říkal, že stříbrné a zlaté žetony přinášejí víc bodů a že se na ně nevztahuje žádná ochrana?)
Jelikož je řetězová reakce potměšilá mrcha, žetony se zejména v pozdějších kolech na desce hýbou a odrážejí a posunují a kolují a rotují jako slavné sklenice s vínem na stole před Rudolfem II., a když se vám zadaří, tak protihráč bude stejně otrávený, jako by byl císař, kdyby se tehdy Slunce nezvrhlo.
Opakování matka rychlosti
Máme-li parafrázovat Punč přání*, tak pravidla hry jsou lehká, vlastní akce naopak poměrně těžká. Nebo spíš zpočátku pomalá, a s tím je nutno počítat. Než se rozkoukáte, než se rozmyslíte, kterým směrem táhnout chcete, než zjistíte, že je to úplně jiný směr, než kterým jediným táhnout můžete, než domyslíte všechny pohyby všech dotčených kamenů… Nadlouho si při hrách vystačíte jenom s tím, abyste nezapomněli pohnout všemi kameny a zvládnout to jakž takž rychle, a to jste ještě nezačali pilovat strategii!
Repello prostě není rychlovka na pár posezení. Jistě, pokud to bude jediná hra na horské chatě a vy nebudete zrovna šachový typ, je pořád lepší strávit s ní jeden večer a pak už se k ní nikdy nevrátit, než zešílet a zkanibalit kamaráda, ale obecné doporučení zní: pro trpělivější hráče, kteří chtějí pracovat na hře i na sobě. Takže vlastně spíš než k Dámě nebo Othellu lze Repello přirovnat k šachům, ale to by možná některé zájemce v úvodu vyděsilo (třeba mě, až to po sobě budu číst), a tak si tuhle pravdu necháme hezky na konci.
Dvě hvězdičky
Hvězdu navíc si tahle hra zaslouží i za „výpravu“: hrací deska je chytře poskládána tak, aby zlomy tvořily hrany polí, a černé semišové úložiště herního materiálu vyvolává dojem, že se pouštíte spíš do Rulety než do minového pole logiky.
A druhá hvězdička je ta u Punče přání – pokud tuhle roztomilou, zábavnou a vtipnou knížku od autora Nekonečného příběhu Michaela Endeho neznáte, rozhodně si ji opatřete a pusťte se do ní nejlépe o Vánocích. Báječně si u ní odpočinete od přísně logického Repella.
Repello
(Jak se vám hra líbila? Zadejte vlastní hodnocení na stránce hry)
Autor: Arne Holmström
Počet hráčů: 2–4
Doba hry: 30 minut
Doporučený věk: od 8 let
Rok vydání: 2010 (česky Piatnik)
