Hrajeme.cz
Soutěže

Oznámení výherců 3. etapy soutěže Hraj, hodnoť, vyhraj

Dnes přinášíme výherce 3. etapy soutěže Hraj, hodnoť, vyhraj, která skončila 31. března, a zároveň 12 vybraných hodnocení, z nichž jsme tři výherce losovali. Další dva jsme vylosovali ze všech hodnocení v daném období. Děkujeme všem, kdo přispívají svými hodnoceními her na Hrajeme.cz. Soutěž sice skončila, ale čas od času vylosujeme přispěvatele a odměníme je pěknou hrou. Takže pište své názory na hry a postřehy i nadále. Doporučte hry, které vás zaujaly. Pomůžete tak dalším zájemcům ve výběru správné hry. Zároveň se tím podílíte na aktuální podobě Žebříčku her.

Při hodnocení her na Hrajeme.cz se prosím i nadále řiďte následující tabulkou:

5 hvězdiček: Vynikající hra – tuto hru si zahraji kdykoliv, a těžko se to změní
4 hvězdičky: Velmi dobrá hra – chci ji hrát často, hru doporučuji
3 hvězdičky: Dobrá hra – čas od času si ji zahraji, když na ni mám správnou náladu
2 hvězdičky: Podprůměrná hra – nudná hra, kterou si zahraji, jen když mě budete hodně přemlouvat
1 hvězdička: Špatná, nedotažená, nefungující hra – nikdy ji už nechci hrát

Výherci 3. etapy soutěže

Z celkového počtu hodnocení her jsme vylosovali tyto dva výherce (pomocí generátoru náhodných čísel):

  • Uživatel Kjuba získává hru Times Up: Film (vyd. MindOK)
  • Uživatel jarmuk získává hru ReACTion (vyd. Piatnik)

 

Redakce vybrala ze všech hodnocení z 2. etapy tři výherce:

 

Všem gratulujeme.

Výherce brzy kontaktujeme e-mailem.

Vybraná hodnocení

1. Tindo – Příšerky z podzemí

Příšerky z podzemí jsou vynikajícím propletencem hry pro náročnější hráče a sympatického roztomilého tématu. Tato kombinace vypadá na první pohled podivně a nepřirozeně, ale zdání klame. Jedná se o velmi povedený worker-placement s velmi elegantními mechanismy, které umožňují stejně zábavnou hru v celém daném rozmezí počtu hráčů (v menším počtu hráčů je ve hře neutrální hráč, který je řešen naprosto jednoduše a elegantně). Kromě worker-placementu, je základem hry plánování na několik kol dopředu a schopnost vytvářet co nejlepší kombinace karet, pomocí nichž jsou vyjádřeny potřeby příšerek. Hra se mi zdá velmi zábavná. Jediným problémem pro hráče, kteří do hry teprve pronikají, může být to, že chyba v jednom kole není hned v dalším kole odpuštěna.

Hra je hezká a atraktivní i po grafické stránce. Samotné příšerky vypadají úžasně a vše okolo rozhodně svou atmosférou a roztomilostí nezůstává pozadu. Pravidla jsou trochu delší, ale principy jsou jednoduché a snadno pochopitelné. Text navíc obsahuje hodně zábavných pasáží, takže studování pravidel je v tomto případě jedna radost.
Hra je skvělá. Doporučuji ji všemi deseti těm hráčům, kteří se nebojí trošku složitějších her a téma Příšerek z podzemí jim připadá sympatické.

2. Standa – Trajan

Velmi povedená hra od Felda. Pro mě hezký, pro někoho střízlivý design (herní desky hráčů, herní plán), dřevěné figurky, pěkné karty. Akční kruh se 6 miskami a v něm na principu mankaly přemísťujeme akční kameny (vezmeme celý obsah jakékoliv misky a v každé následující misce zanecháme po jednom kamenu) – následně provádíme akci, odpovídající misce, ve které skončil poslední kámen. Zvláštní je také faktor času, který se zde hlídá kolíkem – posouvá se o tolik, kolik kamenů jsme z misky vzali – mohu ovlivnit. Průběžné hodnocení i na konci hry. Hra pro 2 až 4 hráče, dobře hratelná i ve dvou, a v tomto počtu se dá stihnout za cca 75 minut.

3. BoBr-CAT – Milostný dopis

Vynikající jednoduchá hra, kterou jsem si musel pořídit hned poté, co jsem ji poprvé hrál. V balíčku za pár korun (cca 80-90) dostanete sice pouhých 16 karet a pravidla (která jsou ale hezky propracovaná), ale zároveň i spoustu dobré zábavy. Díky systému nápovědných kartiček pro každého hráče, se da do hry velmi rychle dostat a po prvních dvou partiích se většinou smažou rozdíly mezi těmi, kdo hru hráli vícekrát a těmi, kdo ji hrají poprvé. Hra je určena pro 2-4 hráče, ale s jedním balíčkem jsme hráli i v 6 lidech, a když jsme spojili dva balíčky (hra se sice stala trochu nepřehlednou, ale i tak dost dobře hratelnou a zábavnou), hráli jsme i v 8 lidech. Díky tomu, jak je hra malá a zároveň zábavná bych ji doporučil všem sortám hráčů.

4. bejka – Pictomania

Bezva hra pro 3 více hráčů. My jsme hráli ve 3 i v 6ti, a nemůžeme si vynachválit. Na začátku hry dostanete přidělené číslo se symbolem, podle toho najdete co máte kreslit. Jakmile hra začne, všichni nakreslí své obrázky a snaží se co nejrychleji přidělit „hádající“ kartičky se správnými čísly spoluhráčům, podle toho co si myslí, že ostatní malují. Pokud si však nejste jistí, nebo se netrefíte správně, a přidělíte kartu se špatným číslem, bude vám chybět pro dalšího a tím přicházíte o plno bodů. Hru jsme si užili stejně jak ve 3, tak i v 6, nás nejvíce zaujala nejtěžší (fialová) úroveň. Při kreslení nejjednodušší úrovně je na stole podle mě velký zmatek a karty létají všude

Jako jediný nedostatek, na kterém jsme si všichni shodli, je malý počet kater se zadáními

5. tondakolik – Dice Town

Jako chudý kovboj s osmi dolary v kapse přicházíte do městečka a rovnou zasedáte k pokerovému stolu a pouštíte se do první partie. V pokeru se tu dá vyhrát úplně všechno. Můžete získat zlato vytěžené v místním dole, samozřejmě můžete vyhrát peníze, ale hlavně se zde hraje o pozemky v okolí městečka. Díky pokeru se tu z Vás může stát nejvlivnější statkář, nebo také nejnuznější osamělý kovboj…
Herního materiálu není mnoho, ale je velmi hezky zpracován. V moc hezké krabici najdete herní desku, kalíšky na házení kostek, peníze, valouny zlata a hlavně kostky. Kostky nejsou jen tak ledajaké, jsou to kostky pokerové. Na stěnách mají eso, krále, dámu… Ale nejsou tu jen krásné kostky. Karty hokynářství jsou velmi hezky a vtipně zpracované, karty pozemků jsou také velmi povedené a navíc k sobě pasují a můžete z nich vytvářet velké scenérie, samotná herní deska je také moc povedená.

Herní materiál vypadá velmi dobře. Skutečně máte pocit, že na této hře se nešetřilo a vše vypadá kvalitně a hezky.
Nejdříve všichni hráči současně hází kostkami, poté následuje akční fáze, ve které hráči, podle toho co naházeli, mohou získávat zlato, peníze, karty hokynářství či pozemků, ukrást někomu nějakou kartu nebo se stát šerifem.
Všichni hráči hodí všemi svými kostkami, skrytě se na ně podívají, jednu z nich si vyberou a následně všichni naráz vybranou kostku odkryjí. Pokud by si hráč chtěl po některém hodu nechat více než jednu kostku, musí za každou další zaplatit jeden dolar. Pokud se hráči naopak žádná z kostek nehodí, může zaplatit jeden dolar a nenechat si žádnou kostku. Pokud některý z hráčů již nemá čím házet, proběhne ještě poslední hod kostkami po němž si již hráči musí nechat to, co právě hodili.

Následně se vyhodnotí jednotlivé akce. Každou akci vždy provede hráč, který má na svých kostkách nejvíce určitého symbolu. Pokud má stejný počet více hráčů, o tom, kdo akci zahraje, rozhoduje šerif, jehož rozhodnutí mohou hráči napomáhat například dolary nebo valouny zlata.

Po odehrání všech akcí si hráči vezmou opět své kalíšky a kostky a hází znovu.
Už jsem odehrál mnoho partií, zatím pouze ve dvou či třech hráčích, ale dojmy ze hry jsou skvělé. Jedná se o kostkovou hru, kostka přináší do hry náhodu. Hráč ale díky možnosti nechat si více kostek nebo nenechat si žádnou, může tuto náhodu do jisté míry omezovat. Házení je napínavé také díky tomu, že nevíte, kolik kostek si soupeři nechají. Vidíte, co hodili v předchozích hodech a přemýšlíte, co si asi mohou nechat z dalšího hodu a hledáte kombinace, které vám pomohou k nejvyšším ziskům. Tohle zpracování kostkové hry je skvělé. Je tu náhoda, takže i když se budete snažit sebevíc, nemusí se vaše strategie vydařit. Je to napínavé, protože čekáte, co odkryjí soupeři. Perfektní.

Hra je podle mne vhodná pro kohokoli. Hra trvá obvykle do jedné hodiny a rozhodně se nebudete nudit, protože každou chvíli hážete kostkami. Navíc pokud se Vám nedaří a nemůžete zahrát žádnou z akcí, můžete využít některou akci „doktora bedláka“, což výrazně zvyšuje vyrovnanost hry.
Dice Town je rozhodně jednou z nejpovedenějších kostkových her vůbec. Doporučuji!

6. ladyarcher – Euphoria: Cesta k lepší dystopii

Hra je spíše pro otrlejší a zkušenější hráče. Její systém je opět originální i přesto, že spojuje herní systémy z jiných her. Možná proto je v některých chvílích i trochu nepřehledná – musíte hlídat mnoho věcí, co kdo může nebo ne a to na několika místech plánu. Tento aspekt je zde malinko nedořešen – hodilo by se někde přehledné místo, kde se výhody a nevýhody daného hráče dají lehce odečíst.

Na první pohled vypadá hra graficky pěkně a barevně. Bohužel, na ten druhý, herní, je těch barviček až mnoho a v některých případech se i hodně hledá, jaké místo na plánu patří jakému národu. Dva národy mají i podobnou barvu pozadí a je tedy potřeba se řídit písmeny tento národ označující.

Pravidla rozhodně nedoporučuji číst těm, kteří v tom nejsou zběhlí – radši si hru od někoho nechte vysvětlit. Jsou totiž psána podivně na přeskáčku a ne tedy úplně přehledně. Četli jsme je dva, každý alespoň dvakrát a pak jsme se vrhli na hraní a ještě pár upřesnění vyhledávali. Nikde není například vysvětleno, co znamená „Přehodit dělníka“ – myslím, že první čtení pravidel bylo hlavně o tom pochopit tento výraz, což se stane až na jejich konci.

Když se však dostanete přes tato drobná úskalí a hru si zahrajete, zorientujete se již při první hře a zážitek z hraní přinese spoustu příjemných překvapení.

Hra je rozdělena do 4 světů, každému vládne jeden z národů. Každý národ nabízí trhy, které můžete ovládnout. Většinu z nich, ty které jsou na zemském povrchu nebo v podzemí, je třeba ještě postavit. Když se však jejich stavby nezúčastníte, budete něčím nemilým potrestáni – Například: vždy pokud hodíte jedničku, zaplatíte nějakou surovinu ze své zásoby a podobné nepříjemnosti. Ikarité, kteří žijí v oblacích, již trhy postaveny mají a lze je ihned používat.
Na stavbu trhů potřebujete suroviny – ty se dají získat při kopání tunelů do jiné oblasti planety. Ke kopání ovšem zase potřebujete energii, jak pro dělníky v podobě ovoce a vody, tak pro stroje v podobě energie. Tyto zdroje lze získat návštěvou generátoru či farmy … – kde se sčítají vědomosti (součet bodů na kostkách) přítomných dělníků a podle jejich výše se odměna pro Vašeho dělníka mění.

K získání zdrojů i ke stavbě musíte mít také dělníky. Zpočátku máte k dispozici pouze dva a maximum jsou 4. V každé chvíli – při stahování dělníků – je třeba zjistit, zda nevědí příliš o tom, jak je jako správný utopistický vládce využíváte. To je to již zmiňované „Přehození dělníků“ – kdy dělníkem/kostkou hodíte a hodnota určí míru jeho vědomostí. Pokud toho dělníci vědí moc, ten nejchytřejší uprchne zpět do společné zásoby, odkud přišel. Není tedy vždy dobré stahovat všechny své dostupné dělníky, protože vědomosti se sčítají jen u těch, které máte k dispozici.
Pěkná je také možnost umístit více dělníků v jednom kole, pokud mají stejné vědomosti/ hozené číslo.

7. Kitten – Kde leží Řáholec?

Zajímavá jednoduchá zeměpisná hra, která mě velmi zaujala. Rádi cestujeme, ale přesto není vždy jednoduché umístit kartu s místem vůči jiným kartám, jestli je jižněji nebo severněji, západněji nebo východněji. Když nevím vyplatí se blafovat a ostatní hráči mi kartu jen tak nezpochybní. Hra je zábavnější ve více lidech a dá se dobře spojit s dalšími kartami z her Kde leží Kulíkov (hrady, zámky, kláštery) nebo Kde leží Kotěhůlky (města). Karty také poslouží jako tipy na výlety.

8. Milford – Dominion

Herně bych tomu dal asi jen 3/5.
+ Jednu hvězdičku ale přidávám za jednoduchá základní pravidla. Do pár minut je možné vysvětlit základ hraní i naprostému laikovi.
+ V podstatě do dvou minut je možné hru rozložit a začít hrát (pokud člověk nemá nepořádek v kartách)
– Nelíbí se mi určitá monotónnost.
– Občas mám i pocit, že hodně záleží na štěstí, než na mých schopnostech.
– Interakce je skoro na nule. Často se stává, že ostatní hráči ani nekoukají na tah toho druhého a jen, ponořeni ve svých kartách čekají, až na ně přijde řada.

9. Kjuba – Robinson Crusoe: Dobrodružství na prokletém ostrově

Třemi slovy: Nejlepší kooperativní hra. Proč? Úžasná atmosféra v jednom hráči i ve dvou i ve třech, ve čtyřech jsem hru zatím nehrál. Krom toho v základní hře 6 (7) scénářů v základní hře k tomu navíc nové vznikají i od autora hry i od fanoušku, a každý scénář je jiný, V jednom se snažíte zachránit z opuštěného ostrova, v dalším řešíte záhadu prokletého ostrova, a ještě v jiném jste dobrodruh na způsob Indiana Jonese a utíkáte z ostrova. K tomu úžasná variabilita hry, každé připravena hra je v něčem jiná. Ať už jsou události co se stanou, čí nápady které můžete zrealizován v předměty, čí zvířata s kterými budete bojovat nebo třeba události, které se stanou, když jdete vykonat akci. Hra mně rozhodně potěšila. Jako minus bych viděl pouze v dlouhém přípravy hry, asi tak 15 minut, a že hra je někdy dost těžká, ale o to větší radost je když se podaří scénář vyhrát.

10. Megis – Munchkin

Jakožto velký fanoušek hry Bang! a fantazie bylo jenom otázkou času, až se dostanu k Munchkinovi. Vzhledem k mojí herní komunitě bylo ale nutno počkat na českou lokalizaci, přece jenom Munchkin se vyznačuje zprvu poměrně obtížnými pravidly a němčináři by měli s anglickou verzí docela problémy. Munchkin rozhodně není hra, ke které člověk poprvé přijde a hned ji bez zdlouhavého vysvětlování bezchybně hraje. První hry jsou tak poměrně zmatené, člověk si musí zvyknout na množství mechanismů a situací, které jsou občas velmi propletené. Koho však těžké začátky neodradí, ten nebude později litovat. Postupem času se člověk do hry dostane, přichází na méně či více úspěšná „kombíčka“ a užívá si to, s čím hra láká nové hráče – švindlování, škodění a levelování postavy. Hlavní devízou jsou však boje, které jsou zajímavé nejen krásnými obrázky a vtipnými narážkami na všemožné situace a objekty, ale i mírou rozhodování, kdy přichází na řadu společenská část hry a pokus porazit silnější nestvůru za pomoci kamaráda. Na druhé straně se může díky škodění i neškodná pokojová rostlinka proměnit na hrůznou masožravou květinu

Některé mechanismy sice jsou v duchu „munchkina“, ale nemusí přijít jako osvěžující všem hráčům. Taková smrt postavy je hodně diskutabilní, zažil jsem i hru, ve které se někdo nechal 5x zabít jenom proto, že to bylo pro něj výhodnější. Komu se však některá pravidla nezamlouvají, lze si je upravit podle vlastního uvážení, hrajeme přece Munchkina, kde je pomalu vše dovoleno

Chcete-li se teda pobavit nad rozpustilou zábavou, nepříčí-li se vám podrážení nohou ostatních hráčů a máte-li trpělivost překonat pomalejší začátky, neváhejte a Munchkina vyzkoušejte.
Největším neduhem hry je faktor lízání karet, kdy někomu můžou na ruku chodit takové karty, že si prostě nezahraje a celou dobu tak působí jenom jako takové neškodné křoví.
Herní doba se pohybuje od 40 minut po klidně i dvojnásobnou dobu, záleží jenom na tom, jaké zásahy jsou v bojích uskutečněny.

11. Dimp – Smallworld

SmallWorld jsem si pořídil poté, co jsem viděl jednu z episod TableTopu.
A proč mě hra tak zaujala?

Především grafické zpracování. Celkově pohádkový vzhled vás prostě ukořistí a ne jednou jsem si otevřel krabici, jen abych se mohl pokochoat všemi těmi žetonky a obrázky vůbec. :3
Důvod proč zaujme jiné je zřejmě v mnohých kombinacích ras a speciálích schopností (kdy vám mohou vzniknout Létající obří, Hobiti berserkeři, nebo Mořští trpaslíci). Každá hra se díky tomu liší a jen tak neomrzí. Krom toho je k mání několikero dodatků, které přidávají další rasy i schopnosti, případně i dodtaky pozměnující o něco málo herní systém.

Cena se může zdát vysoká, ale je to z důvodu mnohých komponent – každá rasa má svůj určitý počet žetonků, v balení jsou také žetony penízků a dvě mapy pro 2/3 a 4/5 hráčů a další.
Small World jsem zatím hrál pouze ve dvou hráčích – ta vám zabere nějakých dvacet minut. Pokud máte raději delší hry – hra se dá stejně dobře zahrát i na mapě pro čtyři hráče, s tím, že si každý vybere 2 rasy a to se nakonec vytáhne i na těch 40 min.

Co se týká smyslu hry? Může se to zdát nezáživné – jde o získání co nejvíce mincí, které dostáváte za území, která se svou rasou dobudete (+ případně nějaké schopnosti). Vaše rasa však může podlehnout síle protihráče a vám nezbývá, než si vybrat novou rasu a pomstit se. Ve hře se tak prostřídá klidně i 6 různých ras (ve dvou hráčích) a to dodává Small Worldu na kouzelnosti!

Jakožto nováček ve světě stolních her nemám moc s čím porovnávat, a proto jsem ze hrou nadmíru spookojen!

+ grafické zpracování
+ několik dodatků ke hře
+ vícero kombinací ras a schopností
+ dobře hratelné i ve dvou hráčích
+ lehká na pochopení
+- náhoda tu (těměř) nemá místo – což může být pro někoho plus, někoho minus – já jsem rád, když se ve hře trochu té náhody nachází, aby nějaký velice inteligentní hráč, který má hru promyšlenou 5 kol dopředu, neměl výhru jasnou

– hra se už těžko shání v ČR
– není přeložená do češtiny (avšak na internetu se návody i k dodatkům v češtine sehnat dají)
– někoho může odrazit cena (pohybuje se kolem 1000,- Kč )

12. matewr – Lady Alice

Vím, že by se to asi dělat nemělo, ale dovolím si stručně odpovědět na příspěvek DEJFtm. Když si nejsi jistý, zdali to byla vaše chyba, nebo chyba hry, tak prosím hru nehodnoť, silně to sráží její průměr a přitom Lady Alice hra špatná není. Co jsem četl tvůj příspěvek (navíc po jednom zahrání), tak jsem se dozvěděl akorát to, že neumíte ani pořádně přečíst pravidla (aspoň to tak vypadá, jestli že se pletu, tak se omlouvám). Za mě se jedná o pěknou blafovací a dedukční hru, ve které nejde ani tak o to uhodnout správnou kombinaci, jako spíše odhalit co mají vaši soupeři za lubem. Celý mechanismus hry staví na bodovacích žetonech, které pokládá každý hráč na jednotlivé indicie o kterých si myslí, že jsou právě těmi hledanými. Samozřejmě že ale může blafovat, protože některé z jeho žetonů mají hodnotu nula. Díky tomu je vlastně celá hra o tom, zda dokážete prokouknout vaše soupeře a také o postupném vyřazování důkazů. Zpočátku nikdo neví co má vlastně dělat, ale později a hlavně ke konci, kdy už vícero hráčů tuší jaká je hledaná skladba, hra rychle graduje a je velmi napínavá. Hra baví v každém počtu hráčů stejně. Jedná se o velmi rychlou hru, což trochu kazí výsledný zážitek, protože se do ní nedokážete dostatečně ponořit. Velkou roli také hraje štěstí (v jakém pořadí sedíte), ale díky nenáročnosti a chytlavému tématu to tak nějak nevadí. Zajímavě řešený je také prvek riskování. Hráč se totiž může pokusit ukončit hru tím, že uhodne všechny indicie, jenže když uhodne špatně, tak již nemá možnost vyhrát. Z toho vyplývá, že hádání výsledné kombinace není tak časté, za to je však o to napínavější. Jak jsem ale napsal výše, o tom ta hra není, což je trošku zavádějící.

 

Mohlo by vás také zajímat

Připojte svůj komentář