Popis
Caesar a Kleopatra se hádají. Jedná se o nezávislost Egypťanů. Oba se snaží za použití dovolených i méně dovolených prostředků získat mocné Římany – patricije pro svou věc. Je-li položena otázka důvěry, hlas patricije vyhrává hráč s větším vlivem. Každý hlas přináší jeden vítězný bod. Vítězné body jsou navíc za získanou většinu ve skupině patricijů, za ovlivnění celé skupiny a za splnění tajného úkolu. Ten, kdo má na konci hry více vítězných bodů, rozhoduje o nezávislosti Egypťanů a vyhrává.
kapibedrunka –
1a2a3a4 –
ikri –
Savager –
gelefier –
tenista –
luciáš –
howska –
klato –
ravenka –
tondakolik –
Ross –
Tygr –
MartinJa –
ghoston –
JSat –
Yuri –
zabena –
jakub –
gaff –
Veena –
Žížalka –
Nur Misur –
Blizzard –
Majak –
Pablíčko –
-grizzly- –
matys –
Markéta –
bramborka –
Petr Holub –
MORT –
Shako –
Penguin –
kafer –
Kamčatka –
Ferdinand –
Mirka –
Hru Caesar a Cleopatra jsem si pořídila díky nadšeným recenzím na těchto stránkách. Kvalitních her pro dva je opravdu velmi málo. Neodradila mne ani vyšší cena ani popisky v němčině. Na tom je vidět, že jsem byla opravdu „“nabuzená““. První hra je vždy poznávací, takže z té se dá usuzovat jen pramálo. Dosud jsme ji hráli asi pětkrát a stále čekám, že s každou další hrou mne osloví. Nějak to však nepřichází. Zkoušeli jsme vyřadit i jednu kartu orgií, ale ani to nepomohlo. Asi ji nechám stát stranou a po nějakém čase ji vyzkoušíme znovu. Třeba se konečně dočkám i toho, že mne „“chytne““.
Flamberg –
Turbomyšák –
Adam –
Je tu několik recenzí, které hru vychvalují a jedna váhavě kritická. Já sám bych se po dvou třech odehraných hrách připojil spíše k té kritické, ale později bych musel názor změnit. Hra má zvláštní kouzlo, které se objeví až časem. Aspoň takhle to bylo u nás. Hra nemá takový spád, aby hned od počátku zaujala a nutila hrát stále znova a znova. Už jsem ji chtěl někomu prodat nebo darovat, ale pak jsme ji vzali na dovolenou, kde jsme si vždycky večer po pláži dali s přítelkyní jednu dvě partičky a hra si nás postupně získala.
Pravda je, u všech her a u téhle obzvlášť, že hra je zajímavá tak, jaký je partner, se kterým ji hrajete. Z duše mi promluvil předchozí recenzent Rubick, že hra s mírně znuděnou manželkou (kterak vytahuje kartu s obrázkem kobry a se slovy „na čtyřku“ s ní ťuká kamsi do mých vlivových karet!!!:))) to mě dostalo, vážně přiléhavé přirovnání!!, není vrcholem hratelnosti. Pokud je však partner(ka) pro hru zapálený, je v ideálním případě opačného pohlaví a umí se hraním BAVIT, pak se z Caesara a Cleopatry stává ukrytý klenot, který odkryje svůj mocný potenciál. K tomu přispívá zejména úžasné provedení karet, které spolu s originálními rozměry karet navodí atmosféru antického Říma a boje o moc. V tomto ohledu vynikají zejména akční karty, ze kterých přímo číší děj a atmosféra, např. „“Caesarovo veto““ a jeho použití je bez chyby a vždycky se na něho těším:) Kromě provedení je to však hlavně velmi zajímavý herní mechanismus, který ve své recenzi dobře vystihl Piškuntál. Pro lepší požitek doporučuju angličtinářům objednat si anglickou verzi hry, protože byť textu na kartách není moc, pro ně vyždycky zní lépe slova jako dancer a assasination nežli die tanzerin a Anslag.
Hra se určitě netrefí do vkusu každé dvojici, ale kdo ji přijde na chuť získá v ní výbornou hru s velkou mírou hratelnosti, která má tu vlastnost, že jen tak neomrzí. Na konci recenze mám úplně stejné dilemá, jako Rubick, hra se objektivním pohledem přesně trefuje do rozmezí 3,5-4 body, ale u mě spíše převáží ta 4.
Lemon Dog –
termit –
murphy –
Pigin –
Nata –
Shark –
leech –
Lee –
karel –
tučňák –
Merlin –
Marsha –
Panzer –
Robert –
Lumirius –
Velmi dobrá karetní hra (nejen pro páry) na dlouhé zimní večery. Hraje zde sice velkou roli náhoda, u které skupiny patricijů se bude testovat „“věrnost““, ale je třeba trochu zariskovat a nebo si tuhle skutečnost pojistit promyšlenějšími tahy (je možno si „“namíchat““ balíček s akčníma kartama).
Je to oddychová hra a můžou to vyhrát i lidi, co jen přikládají karty a moc nad tím nepřemýšlí, ale nebývá to pravidlem….naštěstí :-))
Nezbývá mi než doporučit. Cena je sice na karetní hru vyšší, ale je to vykoupeno velmi dobrou grafikou a kvalitou karet.
Anna –
káča –
Piškuntál –
Na začátek bych uvedl, že opravdu nemám rád nekriticky oslavné recenze s každou nově rozbalenou krabicí ani pětihvězdičková hodnocení pro každou hru, která se mi líbí. Ještě jsem to neudělal ani jednou. Jenže tady prostě musím.
C&C přitom není ta má nejoblíbenější ani není hrou z těch nejlepších. Obecně vzato. Jenže zde se jedná o hru čistě a jen pro dva a jako taková nemá moc konkurence. Takže vyniká.
Především má atmosféru. Není to žádná abstraktní tahačka jako Šachy, Dáma, Pylos či Abalone. Přitom nad konkurenty z opačné strany, tím myslím úpravy pro dva hráče takových veleher jako Portoriko, Knížata, Osadníci, Carcassonne, vč. Clans (viz recenze hry na tomto webu) vyniká plnou hratelností. Opravdu Vás vtáhne do děje, a to zvláště, hraje-li muž za Casara se ženou alias Cleopatrou. Natolik, že hlášky, které tvrdí muziku, Vám vypadnou z úst, ani se nenadějete. Jinde se musíte docela nutit nějak opepřit abstraktní neatraktivitu, tady na Vás manželka poštve kobru zcela nenuceně. Vy naopak s přehledem chladíte egyptské vášně výroky typu „ano, jsem rád, že nejvyšší adil uznává názor mého filozofa, že méně je někdy více, pročež se, milá dámo, samozřejmě v našem sporu přiklání spíše na mou stranu“.
Hra je pokaždé jiná. Nikoliv hracím plánem, ale průběhem, což je důležitější. (Zde bych upozornil na kontrast s jednotvárností tolik vychvalovaných Osadníků). A chce to myslet. V C&C musíte, chcete-li vyhrát: Myslet na více tahů dopředu („kdy si budu moct dovolit donutit toho křivohubýho censora konečně říct, komu nadržuje?“), zvažovat stále se měnící pravděpodobnost („na orgiích byli minule, teď už toho senátora ta politika snad bude zajímat“), vybírat z mnoha různých možností – z rolí („aktivně či pasivně?“) či z balíčků karet („mám nějak moc otevřenou partii, chtělo by to zamlžit; na kdy jsem si nachystal tu rošádu?“) či z různých patricijských skupin („u těch pratorů mi jde sice o všechno, ale hlas quastora bych měl skoro zadarmo“) či z toho, zdali dáte přednost utajení nebo síle („mám na toho chlípnýho senátora poslat tajně jednoho gigola nebo mu veřejně daruji dva otroky?“), blafovat („ta jediná karta rubem nahoru tě ale vůbec nemusí zajímat, je to jen otrok, uvidíš!“ nebo „ty se mi o toho adila nějak moc zajímáš!“), k vítězství přitom nevede jediná strategie (jako u těch Osadníků univerzální hesla stavět cokoliv, kdykoliv můžu! a obsadit ty nejčervenější čísla!, ale tady – přestože jde o každou hlavu – musíte třeba i umět vzdát souboj o patricia, po kterém jste dosud pásli).
Z toho vyplývá, že hru si vychutnají strategicky i takticky zdatní hráči. Ovšem často se stává, že chladný kalkul Casarův rozbije jedno prosté elegantní gesto jeho protihráčky…
Té vychvalované variabilitě trochu škodí, že karty jedné hodnoty jsou všechny stejné (oproti takovému Bangu, kde máte třeba karty typu Mancato či Bang! v několika provedeních), ale patricijové už pak mají každý jiný ksicht i jméno (velká škoda, že autoři nezachovávají přísnou historickou formu latinských jmen, ale zase je sranda). Ale to vše nakonec není zas tak důležité, na ztotožnění se s rolí ani na skvělosti grafiky to neubere.
Nevadí tu němčina (protože Němci se – narozdíl třeba od Italů – chovají k latině s respektem). Pravidla jsou neuvěřitelně jednoduchá, přičemž zbytečně neabstrahují uvažování. Dále je tato hra, tím, že je čistě karetní, snadno přenositelná. K těm kartám obecně: zde princip karet nepředstavuje ani tak náhodu (i když taky trochu), ale spíše utajení.
Hra jako by byla stvořena pro partnerské páry. Tedy – ona je pro ně přímo stvořená. Je tu silný mužský a na druhé straně ženský aspekt, a to především graficky akcentovaný. Zde mohu jen litovat, že se nepodařilo autoru hry prosadit Mars a Venuši i do schématu akčních karet. Oba totiž ve hře umějí to stejné. Přitom styl hry přímo svádí k tomu, aby Casar spíše jakoby silou armády rušil Kleopatře karty (Úder, Hněv Bohů), zatímco Kleopatra by pak svým uměním kalila vodu (špión, vyzvědač, rošáda). Nu, škoda. Zde si hráč upraví pravidla těžko přetěžko, musel by přemalovat karty.
Koupit či nekoupit? Bezpochyby ano, chybí-li Vám v repertoáru neabstraktní hra pro dva, a obzvláště potřebujete-li se nějak zabavit s partnerkou ve chvílích samoty :o) A nemusíte mít profesionální zájem o starý Řím jako já. Chytne to každého.
Užívate-li ovšem stolních her spíše ve společenství přátel nebo hráváte s různými partnery, cizími tak, že to mezi vámi přirozeně nejiskří, rozhodně ne. Nevyužili byste největší kouzlo hry.
Předpokládám ovšem zájem při variantě první, takže hře dávám plný počet hvězdiček. Druhou eventualitu ignoruji. Na konec ještě malá nápověda pro Casary: Váš velký jmenovec se na počátku své politické kariéry stal jak quastorem, tak i pratorem. Zkuste to během hry využít k vhodným narážkám. :o)
Pepik –
V.S. –
Tygr –
Rubic(k) –
Někde v těchto místech k dispozici bývala, a nyní o kousek níže stále ještě je, páně Piškuntálova recenze. Ta pro mě byla prvním impulzem, abych se o „Caesara a Cleopatru“ začal více zajímat a nakonec si i tuto karetní hru pro dva hráče pořídil.
Rozhodně nelituji, ale úplně jednoduché to také nebylo: po jedenapůlměsíčním čekání a pátrání (za obé děkuji České poště) jsem konečně v ruce držel balík s kýženými rozměry a kýženým obsahem především.
Po zahození obalu na mě vykoukla sympatická krabice, ve které jsem našel tři balíčky karet a pravidla v českém a německém jazyce. Pravidla jsou relativně stručná a přehledná, přesto jsme narazili na pár bodů, které by se daly vysvětlit dvěma způsoby – v této situaci jsme se spoléhali na instinkt a na rady, které jsme zdarma a bez prosení získali od Piškuntála a Mirka Enžla. Obecně pak pro C&C platí, že vyzkoušení více variant pravidel škodit nemůže, alespoň se hra tak brzy neohraje.
Karty jsou graficky velmi dobře zpracované a jsou hubené, aby se jich na stůl vešlo více vedle sebe. Kartám patriciů nelze nic vyčítat, ale akční a především pak vlivové karty by mohly být různorodější, případně obsahovat i nějaký ten kratší textík, aby se podpořil a vytvořil „příběh“.
Tím jsem se dotýkám jedné nepříjemné záležitosti: člověk, tedy průměrný hráč za jakého sám sebe mám, musí použít notnou dávku imaginace, aby se vžil do příběhu, o jehož základ se hra opírá. Ta krásná přirovnání, ty krásné citáty a formulace najdete totiž jen v Piškuntálově recenzi – na kartách i v návodu chybí. Srovnávám-li historickou předlohu s obrazem mé zadumané manželky, kterak vytahuje kartu s obrázkem kobry a se slovy „na čtyřku“ s ní ťuká kamsi do mých vlivových karet, nemůžu se ubránit myšlence, že celý příběh by šel do rámce herního mechanismu zapracovat lépe a hra by si pak našla cestu k více fanouškům.
Poslední negativní záležitostí pro mě je způsob kladení otázek důvěry. Těchto karet je málo a ať míchám jak míchám, vždycky si dokážu zajímavou kartu namíchat nahoru nebo dolů, podle toho jak se mi to zrovna hodí. Snažím se tomu poctivě vyhnout tak, že karty s otázkami důvěry mícháme postupně nastřídačku oba. Tento postup je víceméně nutný, protože orgie bývají nepříjemně často a tak jednu nebo obě karty „orgie“ vylučujeme ze hry.
Hru si naplno užijete už po dvou třech partiích, když se dostanete do obrazu a víte co vás může potkat. Velkým plusem je, že hra nezabere celý večer (teď srovnávám s karetními osadníky) a můžete si ji zahrát dvakrát i třikrát za sebou. Od toho jsme však rychle ustoupili: po rozpačitém začátku se i u nás stali C&C srdeční záležitostí a vítěz první partie odmítá podstoupit riziko prohry v partii další a vychutnává si vítězství „na plná ústa“.
Caesar a Cleopatra jsou hrou, kterých moc není. Cest k vítězství a strategií vede více, vliv náhody se tu bohužel uplatňuje v docela podstatné míře. Proto váhám a uděluji jim 3,5 – 4 body – určitě to není hra pro každého.
Závěrem bych rád poděkoval Piškuntálovi, Mirkovi Enžlovi, Martě Kelnerové a Jaromíru Kovaříkovi za pomoc, rady a inspiraci.
BTW: Kdopak ze čtenářů ví, jak to vlastně tenkrát v tom Egyptě dopadlo?
golmon –
Viki –
Carwin –
Renella –
beo –
Myslím, že mnohé již bylo řečeno v předchozích recenzích níže. Tak snad se mi
povede neopakovat, co již bylo napsáno, a poskytnout pohled z jiné strany.
V současnosti jsem prodělal velkou změnu v oblibě různých druhů her – od „“těžkých““
her typu Osadníci (nebo třeba Proroctví – nedej bože, abych to musel ještě někdy
hrát a přehrabovat se v tom chaosu na stole), kde máte milión malých kostiček a
dvakrát tolik dalších ptákovin v podobě akčních karet, komodit apod. a jedna hra
trvá minimálně hodinu a půl, jsem přešel na hry, dle mého názoru, stejně nebo více
zábavné, ale zdaleka ne tak časově náročné a s nesrovnatelně menšími nároky na
obsluhu (ve smyslu absence miliónu malých kostiček) a tedy pohodlnějších na hraní.
Na druhou stranu jsem se chtěl vyvarovat příliš jednoduchým hrám nebo těm, ve
kterých dominuje hod kostky. První pokus o změnu nedopadl příliš dobře – karetní
Osadníci … Co napsat, abych se vyjadřoval slušně? Neskutečně velké nároky na
hrací plochu, celý večer/odpoledne v tahu, kvalita požitku ze hry velmi blízká
pexesu – dále bych se k tomu raději nevyjadřoval. Šťastnější volba padla na Bang –
pro více hráčů – a posléze jsem přidal Caesara a Kleopatru (dále jen zkráceně
„“CC““) pro chvíle ve dvou.
První hra CC (Caesar and Cleopatra) se trošku protáhla (cca 2 hodiny), spíše
probíhalo vstřebávání herního systému, pravidel a překlad německých akčních
kartiček, což mělo za následek poněkud rozpačitý dojem ze hry. Následující seance
již byly o dvě třídy výše a dobře jsme se bavili.
Cílem hry je získat na svou stranu co nejvíce z 21 politiků rozdělených do 5 skupin. K tomu vám pomáhají „“vaši lidé““ v podobě ohodnocených karet vlivu, které v průběhu hry nasazujete na jednotlivé politické skupiny. Hru dále okořeňují akční karty, kterými můžete hru výrazně ovlivňovat.
Motorem celé hry je balíček otázek důvěry (nebo jak se těch 8 kartiček jmenuje), který na konci každého kola určuje, o které politiky se lobistické skupiny Caesara a Kleopatry právě poperou a kdo získá cenné bodíky v podobě chlapíka v hábitu (ženský političky tam fakt nejsou – asi diskriminace). Do jisté míry je to o haluzi, jelikož nevíte jaká karta je další na řadě (o koho se bude hrát), ale často víte, která už byla a teď zrovna nemůže přijít. Můžete nebo spíše musíte to brát v úvahu a směrovat své síly efektivně vzhledem ke stavu tohoto balíčku. Vzhledem k tomu, že mnoho bonusových bodů získáte za splnění tajného úkolu (získání 3 politiků určité skupiny), který si oba tajně losujete na začátku, ale také se můžete nabalit na bonusech za nadpoloviční většinu v dané skupině nebo
dokonce ještě více za získání celé skupiny politiků, je třeba také sledovat, který politik je pro mě při aktuálním stavu cennější – ten který zajistí nadpoloviční většinu, případně tajný bonus, nebo ten poslední ve skupině, který soupeři chybí k nadpoloviční většině a možná i ke splnění tajného úkolu ? Vždy je potřeba mít na mysli, že když získám jeden bodík a zároveň soupeři zabráním získat třeba i čtyři (v případě tajného bonusu), je to pořád více, než si „“dorazit““ kompletní sadu, kterou mám za dva body, ale protihráči snížím zisk jen o jeden. Body se na konci sčítají a porovnávají proti sobě, takže nejlepší tahy jsou takové, které mi nemusí nutně dávat hodně bodů, ale které vytvářejí co největší bodový rozdíl oproti soupeři.
Hra poskytuje překvapivě mnoho taktických možností. Například vychytávka ve formě evakuace „“vašich lidí““ (karet vlivu) pomocí akční karty rošáda ze skupiny politiků, která je již téměř rozebrána, může výrazně posílit vaše šance u
ostatních skupin a zachránit karty vlivu před vyřazením po rozebrání celé skupiny.
Celkový dojem ze hry je velmi dobrý (když pominu první partii na naučení pravidel). Karty jsou velmi pěkně zpracovány, škoda jen té němčiny – proti angličtině bych nic neměl a myslím, že mnoha hráčům by také více vyhovovala, když už to není česky. Po dvou, třech partiích už naštěstí není třeba texty kartiček luštit, protože už víte, co která akční karta dělá (je jich jen 6 druhů) a ostatní karty na sobě nemají žádný důležitý text.
Vzhledem k tomu, že to je hra určená výhradně pro dva hráče a je opravdu dobrá, hodnotím velice kladně. Na karetní hru tohoto rozsahu se mi zdá cena hry poněkud vyšší, ale vzhledem k opravdu pěkné grafice karet nikoliv přehnaná. Ve svém hodnocení dávam 4,5. Půl bodíku dolů za tu němčinu, která mi nevyhovuje.
Myslím, že už to tu kdosi níže psal, ale pokud hledáte dobrou hru pro dva, je to jasná volba. (pozn. Pokud se ovšem nevyžíváte ve figurkových hrách s dvoumetrovým hracím plánem a miliónem kostiček :-).
Marta –
Surt –
Mirunak –
Katka Girgensohn –
pogo –
Agáta –
Danyi –
Kolík Aťsepicnu –
Matěj Baťha –
Jaromír Kovařík –