Hrajeme.cz
O hrách a hraníPřečtěte si

Rozhovor: Michal Ekrt o hře Medvěd Wrr a komunitním financování

Na Hithitu právě probíhá kampaň na karetní hru Medvěd Wrr (viz článek). Při této příležitosti jsme vyzpovídali Michala Ekrta, autora hry. Podělí se s vámi o to, jak hra vznikala, proč žádá o podporu k jejímu vydání na Hithitu a jaký je jeho pohled na komunitní financování. Zároveň jsme se dotkli toho, proč s hrou nešel za Blackfirem, pro který pracuje.


Hrajeme.cz: Michale, můžeš nám svou hru Medvěd Wrr představit?

Michal Ekrt.

Michal Ekrt: Medvěda Wrr je jednoduchá dětská karetní hra, která je postavena na příběhu stejnojmenné knížky „Medvěd Wrr: Po přečtení zavřít“. Hráčům má umožnit zažít příběh z této knížky, jejíž ústřední postavičkou je plyšová hračka medvěda. Nechci prozradit všechny detaily, ale alespoň stručně uvedu, že se medvěd ztratí v továrně na knihy. A asi vás nepřekvapí, že v ní najde různé knihy. Když se do některé začte, pronikne do jejího příběhu a v něm něco hledá. Když jsem si ten příběh procházel, hned mě napadlo, že se ve hře budou sbírat série karet různých medvědů. Pokaždé když medvěd pronikne do nějakého příběhu, převtělí se; v pirátském příběhu je pirátem, v rytířské je rytířem, a tak podobně. Ve hře je proto několik knih, k nimž se sbírají série medvědů, a jakmile je máte, můžete proniknout do příslušné knížky. Hráči se pak pokoušejí najít artefakt, o který v té knížce jde. Zvítězí ten, kdo nasbírá jako první všechny artefakty.

H: Je vidět, že knížka, která byla předlohou, a tvá hra jsou úzce provázané. Kdo knížku Medvěd Wrr vydal? 

M. E.: Knížka vyšla v loňském roce, jejími autory jsou Jaromír Štejnar a Michal Široký. Jsou to dva šikovní ilustrátoři z Hradce Králové, kteří si před pěti lety dali za cíl, že udělají knížku pro děti. Trvalo jim to poměrně dlouho, nicméně také prostřednictvím Hithitu vybrali dostatek prostředků k tomu, aby knížku realizovali.

H: Jak ses vlastně dostal k tomu, že ses do vývoje hry pustil?

M. E.: V loňském roce, tuším v srpnu, mě oslovil náš společný známý, Vojta Tuček, kterého možná někteří znají ze serveru Videačesky.cz. Chtěl vědět, zda nevím o někom, kdo by byl schopen udělat podle dětské knížky jednoduchou karetní hru. Odpověděl jsem mu, že asi nějakého autora najdu. Třístránková prezentace zmíněné knížky, kterou mi poslal, obsahovala klíčové prvky příběhu. Při jejím procházení jsem dostal nápad, jak by hra mohla fungovat. Během pěti minut jsem měl prvotní koncept. Poprosil jsem ho proto, ať mě zkontaktuje s autory knížky a už druhý den jsem s nimi vyrazil na oběd.

Už na první schůzku s autory knížky jsem přicházel s jasnou představou. Ukázalo se, že můj koncept ladí s jejich očekáváním, takže jsme se hned domluvili na spolupráci. Jejich záměr byl, aby si čtenář mohl užít příběh při čtení knížky, a pak ho znovu prožít ve hře. A to se myslím ve hře podařilo. Na druhou stranu ale nevadí, pokud knížku někdo nezná, je to pro něj hezká dětská hra.

H: Jak jsi prvotní nápad rozvíjel a jak se hra ještě proměnila?

M. E.: Na začátku jsem měl připraveno pět knih, pět povolání medvědů a speciální karty – v podstatě hotovou hru. Poprvé jsem měl vytištěnou hratelnou demoverzi během října. Nicméně se až do začátku ledna ladila. Během testování se například ukázalo, že pět knih je moc, protože herní doba byla na dětskou hru neúměrně dlouhá. Karty také původně měly texty, ty jsem odbourali a vše je řešeno pomocí ikon. Dětská cílová skupina tak může bez problémů hrát.

H: Mezi jaké hry bys Medvěda Wrr zařadil?

M. E.: Je to jednoduchá hra, která má asi nejblíž k hrám od společnosti Gamewright, jako jsou Spící královny nebo třeba Piráti. To znamená, že se nejedná o nic sofistikovaného, určitě neútočí na náročné hráče. Je to hra určená pro rodiny s dětmi. Stejně je koncipovaná i knížka, jejímž cílem je, a v kampani na Hithitu to také zmiňujeme, přivést děti od digitálních médií, od tabletů a mobilů ke čtení, dát jim příběh, který bude mít krásné ilustrace, bude se něčím lišit od běžné dětské produkce a zaujme. Hra má knížku doplňovat. To je jejich poselství.

První věc, kterou knížka zaujme, je její černá obálka. Když si autoři udělali průzkum v knihkupectvích, zjistili, že v nich není dětská knížka s černou obálkou. Takže už tou černou obálkou má trefit do očí. Ilustrace jsou podle mě super, od první chvíle se mi líbily. A teď, když je vidím na kartách, jsem nadšen ještě víc.

H: Hru prezentuješ jako dětskou. Nakolik jde o dětskou hru pro menší děti a nakolik se jedná o rodinnou hru?

M. E.: Hru jsem testoval i se svou 4,5letou dcerou. Rozhodně to není hra, kterou by mohla hrát dobře sama. Nicméně, sleduji u ní pokroky a myslím si, že tak za půl roku to bude moci hrát bez pomoci dospělého. Teď hrajeme s otevřenými kartami, protože se jí líbí obrázky. Když například nasbírá tři stejné medvídky, upozorním ji, že může zkusit prohledat knihu. Dítě v předškolním věku nemá problém s dobíráním karet a ví, že karty mají určitý efekt, ale samozřejmě ještě není schopná vidět „strategické“ možnosti. Dítě na základní škole hru už zvládne dobře.

Cílovou skupinu jsme nastavili na 7+, protože takto staré dítě si již může samo přečíst pravidla a rychle je vstřebat. Pravidla jsou krátká, stačí si zapamatovat efekty jednotlivých medvědů a dalších postaviček. Děti na prvním stupni základní školy si budou schopny zahrát i samy. Samozřejmě doporučujeme, aby si ji děti zahrály s rodiči.

Nejvíc jsem se bál toho, zda děti zvládnou vstřebat devět různých akcí, které jsou ve hře. Z diskusí o hře s lidmi, kteří mají děti, jsem si odnesl přesvědčení, že děti v šesti letech by to měly v pohodě zvládnout. Naše děti ale hrají odmalička, takže se to hůře hodnotí.

H: Kdo další se na hře podílel?

Michal Ekrt s prototypem své hry.

M. E.: Do přípravy jsem zapojil Gamerock studio, což je dvorní grafické studio Blackfire, konkrétně grafika Láďu Krista, který už pro nás pracuje devět let – nejdřív jako zaměstnanec, nyní externě. Ten připravuje tiskové podklady, layouty pravidel a podobně. Já jsem autor hry a pravidel, kluci z Hradce jsou ilustrátoři. Hru bude vyrábět Efko. Máme kalkulaci, a teď se řeší, zda bude krabička s UV filtrem a takové věci, aby to bylo luxusnější a hezčí. Záleží samozřejmě na tom, kolik se v kampani vybere peněz. Částka, která by se měla vybrat, nám umožní vytisknout 1000 kopií hry. Jinak jsou samozřejmě zapojeni převážně rodinní příslušníci, máme okolo sebe děti, které ji hrály, a také všichni naši nejbližší.

H: Snad každý, kdo se pohybuje okolo her, má chuť vytvořit vlastní hru, ale málokomu se to opravdu povede… Jak se to podařilo tobě?

M. E.: To je samozřejmě komické, protože několik let už o vytvoření nějaké hry přemýšlím. Asi tak před rokem jsem si říkal, že mi už táhne na pětatřicet a že do svých pětatřiceti bych chtěl nějakou hru konečně udělat. A ono to za mnou v podstatě přišlo samo. Nejvíc tvůrčích nápadů mám po návratu z Essenu nebo po Norimberku. Člověk je čtyři dny mezi hrami a vidí řadu věcí, u nichž si říká, že by je zvládl taky. V šuplíku mám možná 12 konceptů, které jsem rozpracoval, ale nikdy nedošly naplnění.

Obdivuji například Petera Scholtze, že dokázal dotáhnout Sorcerera až do konce. Samozřejmě to ovlivňuje mnoho faktorů. Jsem 8,5 hodiny v práci, pak přijdu domů, kde na mě čeká rodina, takže nastupuji druhou směnu jako otec. A i když jsem před pěti lety otcem ještě nebyl, stejně jsem nenašel vůli k tomu, abych zasedl doma na 4 až 5 hodin a něco kutil. Věřím, že řada z mých konceptů by se dala za měsíc dotáhnout do hratelného prototypu, kdybych jim věnoval čas, ale hodně jsem sportoval a měl tisíc zájmů okolo.

Medvěda Wrr mě ale motivuje, abych po jeho dotažení začal připravovat další hru. Chtěl bych se tvorbě her víc věnovat, a tak doufám, že si najdu dost času. Mám kolem sebe lidi, kteří mi s tím jsou schopni pomoct. Ať už s kvalitními ilustracemi, které jsou v dnešní době hodně důležité, tak s testováním a laděním hry. Takže jde už jen o to připravit i kvalitní hru jako takovou.

H: Proč Medvěd Wrr nevychází u Blackfire, když je to společnost, která vydává hry a ty u ní pracuješ?

M. E.: Medvěda Wrr jsem samozřejmě s lidmi z Blackfire hrál. Prototyp jsem měl s sebou na veletrhu v Essenu a jeden večer na hotelu jsem ho kolegům ukázal. Nicméně už předem jsem řekl, že hra půjde na Hithit, stejně jako knížka, a že hru připravuji pro autory knížky, a ne pro Blackfire. Přišlo by mi hloupé žádat svého zaměstnavatele o peníze na vydání hry, u níž si není schopen ověřit kvalitu. O tom by měl rozhodnout někdo jiný, ne já, i když mám při rozhodování o vydání her v Blackfire své slovo.

 

H: Jaký je tvůj názor na komunitní financování a vydávání her, například na Kickstarteru? Na jednu stranu je tu velký vydavatel CMON, na druhou stranu nezávislí tvůrci.

M. E.: Kdybych znovu uvažoval o vydání hry, tak komunitní financování je pro mě řešením. Nevím, kdo by rozhodl, že Blackfire má takovou hru zafinancovat. A vlastně to ani nechci. Nebo bych musel jít za jiným distributorem, to si ale v Čechách nedovedu představit.

Jako zákazník bych si dával pozor na to, zda má smysl na Kickstarteru určitý projekt podpořit, když hra stejně půjde do běžné distribuce. V poslední době jsem například na Kickstarteru „backnul“ tři věci. Udělal jsem to pro doplňky navíc, které v rámci kampaně nabízeli ony „goodies“. Někdo jiný má třeba jiné pohnutky. Když jsem podpořil deskovou hru This War of Mine, nevěděl jsem, že ji vydá Albi. Kdybych to věděl, samozřejmě bych si počkal, protože všechen ten extra materiál, který jsem k tomu dostal, pravděpodobně nikdy nevyužiji. Nebo mám od CMON Masmoru a k ní spoustu figurek navíc, ale reálně, potřebuji to? Když vím, že hra vyjde po půl roce v normální distribuci, tak pro mě Kickstarter ztrácí kouzlo.

Jsou ale také hry, které by bez Kickstarteru nevyšly, a těm fandím, například 7th Continent. U takových projektů to dává smysl. Ale například to, co předvádí CMON… U všech her, kromě Hate, se ví, že vyjdou i v normální distribuci. Oni Kickstarter nepotřebují, pro ně je to marketing. Pro zajímavost: Bavili jsem se s nimi v Essenu o hře Hate. Říkali nám, že je natolik naturalistická a brutální hra, že s tím nemohou jít do normální distribuce.

H: Představuje pro vás jako vydavatele Kickstarter konkurenci?

M. E.: Neřekl bych, spíše je to zdroj inspirace a potencionálních her pro lokalizaci. Rising Sun je dobrý příklad, byť ten jsme oznámili hned, a ne až po skončení kampaně. Řada her nejprve vyjde v anglické verzi a třeba za rok se řeší čeština. Ale v tomto případě jsme se rozhodli připojit k prvnímu tisku, protože jsme věřili, že Rising Sun bude super. Chtěli jsem ji také co nejdříve oznámit zákazníkům, kteří by si ji raději pořídili v české verzi. Za normálních okolností bychom počkali na první tisk a vyzkoušeli ji. Takto jsme do toho vlastně šli naslepo, i když si myslím, že to byla trefa do černého. Už jsme také oznámili, že vydáme tři rozšíření. Při rozhodování nám pomohly REXhry s Blood Rage, protože se nijak nerozpakovaly vydat expanze. A také na základě zpětné vazby od obchodních partnerů jsme si řekli, že to má smysl. I když ty expanze jsou drahé. Můžeme je ale udělat v malém nákladu. Před půl rokem bych nemohl říct, že budeme všechny expanze dělat.

Co se týče deskoherních projektů na Kickstaretru, mám je poměrně dobře zmapované. Zhruba jednou za 14 dní projdu všechny projekty, které se nově objevily. Ale o chystaných hrách na Kickstarteru se dozvídám i z jiných zdrojů, například od našich dodavatelů.

Nedávno jsme také oznámili, že chystáme novinku, která je úspěšným projektem na Kickstarteru. Je to hra Monster Slaughter. Kampaň jsem sledoval a ta hra se mi líbila. Navázali jsme kontakt s tvůrci a domluvili jsem se, že ji vydáme. Kickstarter nám dal vodítko.

Podle mě má Kickstarter především smysl pro malé studio, neznámého autora, aby jejich projekt vznikl. Pro takové projekty původně Kickstarter vznikl. Nicméně teď se to zvrhlo a velké firmy komunitní financování používají jako marketingovou platformu a předprodejní kanál. U velkých distributorů to baru do značné míry jako zneužití původní myšlenky. Ale nemám jim to za zlé.

H: Na závěr se vraťme ke hře Medvěd Wrr a ke kampani na Hithitu. Proč by čtenáři Hrajeme měli projekt podpořit? Co bys jim vzkázal?

M. E.: Každý úspěšně zafinancovaný projekt povzbudí další autory, kteří by jinak měli strach do něčeho takového se pouštět. Pokud vás jakákoliv hra opravdu zaujala, tak prosím nespekulujte, zda bude později k dispozici i přes jiné prodejní kanály, a podpořte ji. Teď to myslím v obecné rovině. Samozřejmě, že stejnou výzvu a prosbu mám i konkrétně k Medvědovi. Bez nadšených podporovatelů to nezvládneme, takže je-li vám projekt sympatický, vaše pomoc bude víc než vítána. Hru můžete na Hithitu podpořit do 10. dubna.

Díky za rozhovor.


Související články:

 

Mohlo by vás také zajímat

Připojte svůj komentář