Nezávislý portál o moderních společenských hrách pro děti i dospělé.
Novinky 2017

Představujeme deskovou RPG hru Legendy země Euthie, která se chystá na HitHit


Tentokrát je představení chystané novinky obsáhlejší než obvykle. Důvodů je hned několik. Legendy země Euthie je nová hra od českých autorů, jejíž vydání se připravuje prostřednictvím komunitního financování HitHit. Aleš měl možnost si hru vyzkoušet a zaujala ho natolik, že se rozhodl vám své dojmy zprostředkovat.


Jsem-li v nějakém směru herně pozitivní, je to vymetání podzemních kobek, kostlivci, hry na hrdiny a tuny dalšího klišé i originálních nápadů souhrnně pojmenovaných RPG neboli RolePlayingGame. Stačí, když někdo upustí obrázek s drakem nebo bandou hrdinů v plátové zbroji a já duševně slintám podoben Pavlovovým psům.

Na druhou stranu se mám v deskoherní oblasti poměrně na pozoru před autorskými prvotinami a hraní doposud nevydaných her se spíše vyhýbám. Jsem zmlsaný fracek, který nejraději dozlatova propečené kousky ozdobené finální grafikou, zabalené v kompletně dokončené krabici.

Nebudu to protahovat. Rovnou prozradím, že po opatrnickém oťukávání na dálku zprostředkované dohazovači – pány Internetem a Facebookem – následovalo v první rande ve Světě deskových her, na kterém jsme natočili rozhovor s autorem hry Tadeášem. Vše přerostlo v lásku a obdiv, která prozatím neutuchá.

Její jméno je Euthie

Hra, kolem níž tu pozvolna bruslím, se jmenuje »Legendy země Euthie«. Ale ještě před měsícem se s ní hráči setkávali pod anglickým názvem »Legends of Euthia«. Hra je v současné době ve finální podobě, co se týče herních mechanizmů. Autorský tým Tadeáš Spousta a Markéta Bláhová pracují na dopilování grafické podoby a kvalitní podobě pravidel. Osobně bych ale tipnul, že z jejich časového koláče si největší porci uhryzává příprava květnové kampaně na serveru HitHit, která by měla umožnit vydání hry a otevřít deskovkářům brány Euthie. Doufám, že neutápí svoji kreativitu jen v promo videích, ale upírají ji také na nějaké exkluzivní bonusy pro kampaň. Já tedy vím, že ano, ale nemůžu to prozradit!

Euthii, zemi týranou válkami, temnou magií i zrůdnými mágy měl osvobodit příchod draků. Jak už tak v životě bývá, draci se urvali z područí slabých snažících se je ovládat a zneužít pro vlastní mocenské plány. Přivolaný dračí rod se stal novým samozvaným tyranem. Jeho nadvládu se však mohou hráči v rolích hrdinů pokusit ukončit.

Jdu s písničkou si hrůzným krajem

Figurky hrdinů se pohybují po herním plánu, který se postupně během hry rozrůstá o nové dílky. Mapa, jejímž pomyslným středem je sakrální budova v podobě kostela, začíná relativně bezpečnými lesy. V nich přebývající příšery, monstra a bestie sice umí zatnout spáry a drápy, ale s trochou snahy si s nimi poradí i nezkušení dobrodruzi. Postupně se rozkrývající okraje světa ovšem doplňují temnější končiny Euthie až po Zpustlý les, který není příjemným místem, pokud nejste zrůda, která má zuby snad i na zádech.

Legendy Euthie je hra, která sice používá kostky, ale ve svém jádru jde především o strategickou hru. Náhoda je oděna do nejistoty, kterou hráč pociťuje před každým soubojem. Opatrnické typy vyrazí do bitvy tzv. na jistotu, ale vždycky je tu malá šance, že se něco zvrtne. Hazardéři to někdy můžou risknout. Zřídka, ale někdy to prostě vyjde, a odměna je pak o to sladší. Systém použití kostek je velmi blízký například deskové hře Kingsburg. Někomu to prostě padá líp, někomu hůř. Ale rozdíl mezi nejhorší dvojicí jedniček a nejlepší dvojicí šestek není tak významný; jeden dva body zranění. To rozhodně nestačí, aby se kvůli jednomu hodu rozevřely nůžky mezi hrdiny během jednoho dvou soubojů.

Hrabičky, hrabičky

Souboje nejsou jedinou složkou herního tahu hráče. Dokonce nemusí být nutně jediným prostředkem k vítězství. K dispozici je totiž také překvapivě akce těžba, která podobně jako odměny z potyček, přináší peníze i reputaci. Zvláště z počátku některým hráčům – ano jsem to já známý zbabělec – nemusí vyhovovat vrhat se na monstra skoro v teplákách. Můžete se tedy mrknout do nedalekých hor, natěžit si nějakou tu rudu nebo polodrahokamy a ty pak v obchodě vykšeftovat za novou zbroj, lektvary či svitky.

Ať je osudem hrdiny boj nebo role prospektora, nejčastěji však jejich vychytralá kombinace, skončí jeho kroky vždy v některém obchodním místě. Kupci, alchymisté, věže drakobijců jsou důvodem, proč jsem se do hry bezmezně zamiloval. Odměny z bojů i těžby jsou dostatečně velké, aby si hráč snad v každém kole mohl pořídit nějakou tu výbavičku; tuhle vylepšit rukavice a chrániče, jinde zaopatřit epesní helmici nebo se ověsit amulety a prsteny.

Z jiných titulů jsem unaven hodinovou honbou za mrzkou částí výbavy, kterou kupuju jen proto, abych si už konečně něco koupil, a pak ji do konce hry ani nevyužil. Toužil jsem po hře, která umožňuje tuning hrdiny během minut či desítek minut. Bez pocitu, že se z nuly na sto netáhnu jako šnek. Rozhodně jsem nečekal, že mé sny splní neznámé Legendy Euthie.

Jehož sláva hvězd bude se dotýkati

Když konečně hráč otře slzy dojetí z rychlého vývoje vlastního hrdiny, všimne si, že jako v každé správné RPG hře mimo vybavení přibývá hrdinovi reputace. Ta zastupuje jak roli zkušeností, které otvírají cestu k novým schopnostem a kouzlům, tak i vítězné body určující v závěru hry vítěze.

Schopnosti a kouzla z pohledu pravidel fungují ve hře stejně. Rozdíl je jen pocitový, protože kouzelníci přeci nebudou mít nějaké umolousané ‚schopnosti‘. Každý hrdina má vlastní sadu karet, které se mu odemykají s tím, jak se zvyšuje jeho reputace. Nově nabyté dovednosti se musí hrdina nejdříve v obchodě naučit, než je může používat. Na výběr jsou čtyři hrdinové a jsou to právě karty schopností, které je odlišují v herním stylu i pocitu ze hry. Zatímco například Dral je přímočarý bijec, éteriká Áel zahřeje srdce hráčů, kteří rádi využívají jemné předivo taktizování v mezích pravidel.

Jestliže jádrem hry je strategie, tak srdcem jsou scénáře. Přestože se hráči snaží získat co nejvíce reputace a stát se miláčkem davů, mají i méně sobecké cíle. Těmi je ochrana země i obyvatel před elementály, kteří je napadají z hor, jezer a jeskyní, ale též skrze magické portály. Vyvrcholením často bývá také boj s jedním ze tří draků. Taková třešnička … nezřídka na hrobě. Ve verzi, kterou jsem měl k dispozici, byly tuším čtyři scénáře. Bez problémů jsem si vystačili s jedním ze základních.

Mechanizmečky

Nemůžu rozhodně říci, že prvotní načtení pravidel je zadarmo. Je jich hodně a díky některým originálním prvkům, to jistě nějaký čas zabere. Pokud ale máte kliku, jako moje partnerka, a někdo vám pravidla vysvětlí, zjistíte, že vše je poměrně intuitivní a snadno pochopitelné. Přestože nemám ve zvyku zacházet v recenzích a představeních her do podrobností, nedá mi to, abych nevyzvedl některé opravdu zajímavé mechanizmy, které se ve hře objevují.

Hráč může ve svém tahu použít žetony akcí, které slouží buď k pohybu, nebo k vyvolání boje, těžby či obchodu. Někdy čeká na hrdinného hráče těžká volba, jaký žeton utratit na pobíhání po okolí, aby jiným mohl vyvolat vysněnou akci. Naštěstí očarovaná výbava a nové schopnosti přináší často možnost aktivovat akce bez použití žetonů. S postupující hrou hráčům přibývají možnosti, jak se během svého tahu vyřádit, jakým způsobem vše během herního tahu nakombinovat.

Má-li někdo pocit, že k řešení soubojů ve hrách už bylo řečeno vše, tak to se opravdu plete. Souboje na širých pláních Euthie rozhodně nejsou selankou. Monstrum prahnoucí po krvi a hrdle hrdiny totiž ovládá některý ze soupeřů, který se samozřejmě snaží z minima vytřískat maximum. K tomu mu dopomáhají karty schopností monster, které sám získává za vyhrané boje a může je právě v roli monstra použít proti ostatním hráčům.

Pominu-li fakt, že díky pokročilé A.I. (umělé inteligenci) nelze žádné souboje podcenit, přináší hra jeden fantastický aspekt. Hrajete totiž přibližně dvě třetiny celé herní doby. Nějaký ten boj probíhá skoro každé či každé druhé kolo. Netřesete se jako znuděné želé až na vás přijde řada, zahrajete si totiž i v tazích protihráčů.

Smrt je ve hře jen novým začátkem. Hráči o nic nepřichází. Tedy o nic. O drahocenný čas a hlavně reputaci. Protože hrdina, který umře každý den, prostě není hrdina. Ale zůstává výbava, schopnosti i finanční rezervy. Herně jde o funkční prvek, který neodrazuje, ale naopak povzbuzuje hráče bojovat, někdy riskovat až za hranici příčetnosti. Navíc jde o pravidlo ukotvené v samotném příběhu hry, takže nepůsobí uměle. I když samozřejmě to záleží i na tom, jak moc velcí realisté či fantasté jste.

Klacky pod nohy nevedeme

Ve smrti i v jiných směrech hra nehází žádné klacky pod nohy. Vše je možné prolistovat; například prohlédnout si schopnosti svého hrdiny i ostatních. Můžete vyměnit nabídku obchodu a nečekat až se rychlostí slimáka na skle přiblíží kýžené vybavení po pěti hodinách hry. V průběhu pohybu po mapě lze vykonat akci a poté vyšlapat pohyb zbývající. Jednoduše jsem měl neustále pocit, že na otázky typu: „A jde tohle…?“ hra reagovala odpovědí: „Ano.“

Moc dobře si uvědomuji, že tohle představení musí působit jako placené promo. Ale Euthie mě očarovala a nechce pustit ze svých bran. Jako věrozvěst chci nalákat i ostatní na zajímavé fantasy zážitky. Nicméně je potřeba upozornit i na útesy a mělčiny ukryté pod hladinou. Za prvé: pravidla, která jsem měl k dispozici, nestála za moc, ale věřím, že tohle je něco, na čem autoři výrazně zapracují. Klidným mě nechává fakt, že na veškeré otázky ohledně nejasností v pravidlech jsem – po telefonu – dostával jasné odpovědi založené evidentně na zevrubném testování. Takže už to jen sepsat.

Pokud nemáte rádi ve hře náhodu a kostky jsou sprosté slovo, tak asi po podobných hrách z principu nesáhnete. Máte-li ale chuť pořídit si hru, která některými aspekty připomene Mage Knight, má v sobě eurovkářskou duši, ale přitom u ní můžete zažít extatické nahlas řvoucí momenty z blbého či dobrého hodu, jde o jasnou volbu. Euthia určitě nedosahuje komplexnosti zmíněného Chvátilova eposu, ale upřímně jsem tomu rád. Přeci jen je to lepší pohlazení pro mé vnitřní dítě, které nechce řešit složité matematické úlohy dlouhé hodiny. Chce se stát slavným hrdinou a rekem!

Hra má poměrně dlouhou herní dobu. Když řeknu, že jsem u všech odehraných partií strávil něco kolem tří hodin, leckdo se zalekne. Ale jak jsme se shodli se spoluhráči, tak čas strávený honbou za poklady a reputací utekl neskutečně rychle a byl prošpikován intenzivními zážitky. Doposud všichni moji herní souputníci včetně mě mají chuť se do Euthie vrátit, bez ohledu na dobu, kterou realitě všedního života ukradneme.

Držím palce ať se podaří projít HitHitovou kampaní s grácií a hlavně úspěšně, protože Legendy Euthie rozhodně budou dělat dobré jméno deskovým hrám s rodným listem vystaveným v České republice.


Související článek:

 

 

2 Komentáře

Napsat komentář