Hrajeme.cz
Portrét autoraPřečtěte si

Portrét: Alexander Pfister a krávy aneb Cesta tam a zase zpátky

Pokračujeme v seriálu portrétů autorů deskových her. V minulém dílu jste si mohli přečíst o Ryanu Laukatovi a jeho hrách, například Minutová říše a City of Iron. Tentokrát se zevrubněji podíváme na rakouského autora Alexandera Pfistera, který vytvořil například hry Great Western Trail, Port Royal, Mombasa.


Hry, které si představíme dnes, vynikají precizností, mistrnou kombinací herních mechanik i hratelností, která v nejedné hráčské mysli dokáže vybudit závislost. Jejich autor v tvorbě střídá nenáročná, široké veřejnosti přístupná dílka, s hrami, které s přehledem konkurují těm nejnáročnějším v žánru euroher. Neobjevují se v nich sice dobrodružstvím prošpikované příběhy ani výpravné ságy, to ovšem neznamená, že by témata her Alexandera Pfistera byla zcela plochá. Jen nejsou tak dominantní, jako to bývá například u ameritrashových kousků. Ovšem jedna z jeho her svým tématem docela zřetelně zatřásla deskoherní komunitou. Jmenuje se Mombasa a v článku se o ní ještě několikrát zmíním.

Ale teď trochu „technických“ údajů o autorovi. Alexander Pfister se narodil roku 1971 v překrásném alpském údolí, ve městě Bludenz. Studoval ekonomii a nyní žije a pracuje ve Vídni jako finanční analytik. Je ženatý a má jednu dceru. Co je ovšem pro nás nejdůležitější, je autorem několika skvělých, ba přímo báječných deskových i karetních her a také dvojnásobným vítězem prestižní ceny Kennerspiel des Jahres.

Ale jak to vše začalo?

Alexander byl jedináček, a tak si v dětství velmi často hrával sám. Už od útlého věku si oblíbil deskové hry, a jelikož nemíval protihráče, býval často sám sobě soupeřem. Ovšem vysoká cena tehdejších her ho donutila vymýšlet si hry vlastní. K tomu využíval zkušenosti ze sólo hraní, které mu poskytlo větší náhled do hloubi herních mechanik. Velmi ho zajímala ekonomika, a tak ji vkomponovával do svých výtvorů. V deseti letech si vyrobil obchodní hru z prostředí Afriky a o třicet let později ji vydal, v poněkud vylepšené verzi, pod názvem Mombasa.

První známky zájmu o jeho hry se začaly objevovat po přestěhování do Vídně. Tam začal navštěvovat jeden z místních deskoherních klubů, a když členům představil některé ze svých výtvorů, ukázalo se, že jsou z nich nadšeni. Od toho byl jen krůček k vydavatelům, se kterými se někteří členové klubu znali. První hrou, která mu vyšla je Freibeuter der Karibik pro společnost Public Solution. Tahle společnost přišla se zajímavým projektem. Vytvořila jakousi herní konzoli s názvem Yvio, která simulovala protivníka. Byl v ní nahrán software a pomocí SD karty dohrána pravidla k jednotlivým hrám. Konzole se umístila do středu herního plánu a umělá inteligence, skrze zabudovaný reproduktor, vysvětlila pravidla, poradila se setupem, navodila atmosféru scénickou hudbou a v případě dobrodružnějších kousků, drsným, až trailerovým hlasem, komentovala tahy. A to vše pěkně prosím v němčině. Neznám tak úplně detaily ani z průběhu hry za pomoci konzole, ani z pravidel samotného Karibského piráta. Snad jen, že šlo o hru ve stylu pick and delivery. Všem, kdo o Yvio stejně jako já dosud neslyšeli, doporučuji zhlédnout nějaké video na YouTube. Upřímně jsem se při nich velmi pobavil. Projekt se nakonec tak úplně nepovedl a po pár letech a zhruba devíti vydaných hrách zkrachoval. No, upřímně se vůbec nedivím.

O další hru se již postaral vydavatel zvučného jména. Tím je společnost Lookout Games. V ní hledali autora pro závěrečnou část své trilogie ze světa Zavandoru. Každý díl vytvořil jiný autor a právě poslední část trilogie, díky známosti s ilustrátorem Klemensem Franzem a jeho dobrými konexemi, padla do rukou Alexandera Pfistera a stala se zároveň jeho první plnohodnotnou hrou. Po jejím vydání o Alexanderovi nebylo zhruba čtyři roky téměř slyšet. Vydal sice jednu menší hru s názvem Meins!, ovšem bez výraznějšího úspěchu. Avšak její tvorba přinesla jeden, v té době, neocenitelný fakt. Na hře totiž spolupracoval s Andreasem Pelikanem. Ti dva se seznámili ve Vídni při testování prototypů, padli si do noty a jejich pozdější spolupráce přinesla ovoce sladší než profiteroly.

Pak přišel rok 2014 a s ním vtrhli z přístavního města Port Royal do herního průmyslu piráti. Nejen, že je hra Port Royal dodnes nejprodávanějším dílem Alexandera Pfistera, ale hlavně mu otevřela dveře k vydavatelům, pro které se stal cennou komoditou. V následujícím roce se protrhla stavidla a Alexander přináší na trh hned čtyři hry, plus rozšíření pro Port Royal. Což o to, vydání takového množství je jistě husarský kousek, ale není to nic proti tomu, že dvě z těchto her vyhráli vysoce prestižní cenu Kennerspiel des Jahres, udělovanou v mekce deskoherní komunity, v Essenu. Jsou jimi Broom Service za rok 2015 a jelikož Ostrov Skye vyšel až ke konci roku, tak se na první příčku dostal v roce 2016. Na obou těchto hrách spolupracoval právě s Andreasem Pelikanem.

Ještě o dvou hrách musím před samotným krátkým popisem jednotlivých děl pohovořit. Jedná se o již několikrát zmíněnou Mombasu a hru Great Western Trail. Mombasa se bezesporu řadí k vrcholným kouskům euroherní scény. Ovšem jedním z hlavních důvodů, proč o hře bylo a je slyšet, je její téma. Hra je zasazena do počátku koloniálního období v Africe. To je jistě z pohledu dnešního civilizovaného člověka choulostivé téma. Otroctví a my Evropané v rolích nemilosrdných vykořisťovatelů, to je představa, která nám dnes moc nevoní. A tak když hra Mombasa vyšla a na krabici se objevila kresba, na níž v pozadí pracují sice slušně oblečeni, ale přeci jen „otroci“, našla se řada protestujících hráčů. Sám autor se k diskuzi vyjádřil tak, že hra není a nemá být simulací či historickým učivem. Zdůrazňuje ovšem, že kolonizace a s ní spojená historie, jsou naší minulostí a je důležité před ní nezavírat oči. Osobně si myslím, že ho ani nenapadlo, jaký Mombasa vyvolá rozruch a téma do hry nasadil zcela nevinně. Je ovšem pravda, že jsem se skutečně setkal s člověkem, který hru, právě na základě tématu, ihned odsoudil. Nu, názor nechť si každý utvoří sám. Každopádně Mombasa stojí za zahrání, neboť některé mechanismy, které využívá, jsou originální a hra náročností uspokojí nejednu neklidnou hráčskou mysl.

A další hrou, o které se zmíním, je Great Western Trail. Pro mě jednoznačně zatím Pfisterův vrchol. Hra dosáhla mnoha ocenění, včetně v Čechách udělované Hvězdy Hrajeme, kterou volí řada odborníků v oboru deskových her v čele s autorem místních stránek Jakubem Dobalem. V mnoha volbách skončila těsně pod vrcholem na druhém místě za těžkým konkurentem, jímž je Mars: Teraformace. Osobně jsem velkým příznivcem právě Marsu, ale v porovnání těchto dvou her, mám jednoznačného vítěze, a tím je Great Western Trail. Znovuhratelnost, chytře zkombinované mechanismy, absence dominantní strategie, to vše naklání pomyslnou misku vah směrem do Rakouska.

A teď se již vrhneme k jednotlivým hrám.

Freibeuter der Karibik (2008)

Hra je vytvořena pro herní konzoly Yvio. Odehrává se na oceánu, kde na svých lodích převážíte zboží z ostrova na ostrov, a čím delší urazíte vzdálenost, tím větší finanční odměnu získáváte. Na některém z ostrovů vám dokonce vytuní vaši loď, což se vám bude hodit ve chvíli, kdy se na obzoru objeví černá vlajka s lebkou a zkříženými hnáty. Hra vyšla pouze v německém jazyce.

Mines of Zavandor (2010)

Je poslední částí zavandorské trilogie vydavatelské společnosti Lookout Games. Soupeříte v ní o trůn trpasličího království. Ten, kdo nejvíce svým výkonem oslní stávajícího krále, stane se jeho následovníkem. Vše se odehrává na dvou herních plánech. Jeden slouží k pohybu po jeskyni a druhý tvoří nabídku vybavení. V té můžete pomocí dražby a v ní nabídnutých karet drahokamů vybavení získat a v dalších tazích ho využívat či vylepšovat. Díky vybavení získáváte vítězné body nebo větší množství drahokamů. Draží se čtyři druhy drahokamů, vítěz v dražbě safírů vždy posune figurku na herním plánu dolů směrem k trůnnímu sálu, a ta když tam dorazí, hra končí. Hráč s nejvíce vítěznými body získanými za vybavení a v dražbě se stává novým trpasličím králem Zavandoru. Zajímavou fází hry je obchod, ve kterém své drahokamy nabízíte ostatním hráčům, samozřejmě za účelem je co nejvíce oškubat a sebe významně obohatit. Obchodovat se dá i s bankou, ale tu rozhodně neusmlouváte.

Odkaz: Mines of Zavandor v katalogu Hrajeme.cz

Meins! (2012)

Jednoduchá, vtipně laděná karetní hra o vášnivých sběratelích, kteří se jednou ročně předhánějí v soutěži o nejcennější sbírku. Kratší herní doba, jednoduchost a pestrobarevnost z ní dělají hru spíše pro občasné hráče či děti.

Port Royal (2014, česky vydal MindOK 2015)

Naprostý a totální push your luck v plné kráse a skvělé hratelnosti. Mezi pirátskou sebrankou, povaleči a zloději se jako poctivý obchodník pokusíte získat co největší mění a moc. V přístavu najímáte do svých služeb pomocníky a obchodujete s loděmi. Získaní společníci vám přináší výhody při dalším najímáni či obchodování. Máte také možnost vyslat je na výpravu, a tím získat značnou slávu.

Ve skutečnosti vše funguje takto: Hráč na tahu vykládá ze společného balíčku karty, a to buď do doby, kdy se rozhodne vykládání ukončit, nebo když odkryje kartu lodi stejné barvy, která se v průběhu vykládání již ocitla na stole. Pokud se rozhodl ukončit vykládání sám, tak je z vyložených karet utvořena nabídka k obchodu. Každý hráč, počínaje vykládajícím, má standardně možnost jednu z karet v nabídce zakoupit a vyložit před sebe, což přináší vítězné body a také výhody do dalších kol. Také může získat peníze obchodem s loděmi. V takovém případě loď odhodí a dobere množství peněz znázorněné na kartě. Zde je jedna zvláštnost. Ve hře nejsou žádné žetony či samostatné karty peněz, ale každý rub karet používaných k vykládání je označen jednou mincí. A tak stejné karty, které využíváte k nabídce v obchodu, používáte jako platidlo. Jakmile některý z hráčů dosáhne dvanácti bodů, hra končí.

Odkaz: Port Royal v katalogu Hrajeme.cz

Broom Service (2015)

Je vlastně předělávkou hry Andrease Pelikana Witch‘s Brew. V době, kdy byl Andreas požádán vydavatelstvím, zda by k původně karetní hře nevytvořil herní plán, byl Alexander Pfister jedním z členů testovacího týmu. Andreas se při tvorbě dostal do slepé uličky a právě Alexander mu z ní svým nápadem pomohl ven. Domluvili se tedy na spolupráci, a ta jim nakonec, jak již bylo zmíněno výše, vynesla prestižní cenu Kennerspiel des Jahres 2015.

V Broom Service se tedy po herním plánu proháníte s čarodějkami, mícháte lektvary a na svých Nimbusech je rozvážíte do různobarevných věží, kde jsou vám odměnou vítězné body. Dominantou hry však není systém „vyzvedni a doruč“, nýbrž blafování. Každý hráč na začátku obdrží shodnou sadu deseti karet, z nich si do každého kola vybere čtyři. Poté první hráč vyloží kartu a zvolí jednu ze dvou možností. Buď prohlásí: „Já jsem zbabělí,“ a ihned vykoná příslušnou akci popsanou na vyložené kartě, ovšem v poněkud okleštěné podobě. Nebo, když chce zahrát akci plnohodnotnou, musí se prohlásit za statečného. V tom případě musí posečkat, co jeho vychloubačnému prohlášení řeknou soupeři. Ti mají totiž možnost vyložit, pokud ji mají v ruce, shodnou kartu charakteru a také vyhlásit svou statečnost či zbabělost. A pokud zvolí statečnost, přebijí tím předchozího chvástala, ten odstrouhá a v daném kole vyjde naprázdno. Tak to pokračuje po směru hodinových ručiček, a kdo se jako poslední prohlásí za udatného reka, ten vykoná onu vylepšenou akci. Po sedmi kolech, ve kterých hráči vždy vyloží všechny čtyři připravené karty, hra končí sečtením vítězných bodů.

OdkazOcenění Kennerspiel des Jahres 2015 (pro znalce) obržela hra Broom Service

Mombasa (2015, česky vydalo Albi 2016)

O Mombase již byla řeč, a proto opravdu jen letmý popis a vyzvednutí nejzajímavějšího mechanismu. Jde o obchodní strategickou hru vysoké náročnosti, ve které zisk akcií čtyř společností a jejich rozšíření do všech koutů Afriky přináší vítězné body. Mimo takto získané body je nutné postupovat na stupnicích účetnictví a obchodu s diamanty. To umožní nejen zisk významného množství vítězných bodů, ale také otevře možnost zahrát v tahu více karet z ruky. A teď tedy k mechanismu. Ve hře je, mimo worker placementu, využit i zvláštní způsob deckbuildingu. Na začátku každého kola si z ruky vyložíte ponejprv tři karty. Po odemknutí na zmiňovaných stupnicích diamantů a účetnictví karet až pět. Umístíte je pod svou hráčskou desku v pořadí, jaké sami uznáte za vhodné. Na konci kola je všechny, přesně v pořadí, v jakém jste je vyložili, přesunete nad vaši herní desku. Tím se vám budou vytvářet tři až pět odhazovacích hromádek, a vždy před tím, než karty přemístíte zdola nahoru, si jednu hromádku vrátíte do ruky. Je tedy velice důležité plánovat vykládání karet tak, aby vám při odkládání vytvářeli co nejlepší kombinace v jednotlivých hromádkách. To dělá ze hry ultimátní výzvu pro mozkovny a bez promýšlení svých tahů dopředu jste odsouzeni ke kolosálnímu nezdaru. O Mombase by se toho dalo napsat ještě velmi, velmi mnoho, ale namísto toho, poskytnu doporučení. Pokud opravdu rádi dáváte svému mozku chutnou a výživnou stravu, neváhejte a naservírujte na tabuli Mombasu. Dozajista si pochutná.

Odkaz: Mombasa v katalogu Hrajeme.cz

Oh My Goods! (2015, česky jako Boží zboží vydal MindOK 2016)

Je to malá krabička s velkým množstvím karet. V rolích vesničanů soupeříte o co největší zisk peněz. Zpočátku začínáte všichni s jedním milířem a jedním hospodářem. Postupem času za vyrobené uhlí získáte peníze a za ně postavíte nové budovy. V nich vyrábíte různé druhy zboží, a to opět prodáváte. Ve chvíli, kdy některý z hráčů postaví osmou budovu, dohraje se ještě jedno kolo, spočítají se vítězné body z postavených budov, případně z najmutých pomocníků a je vyhlášen vítěz. Hra si bere trochu z Port Royalu, a to hlavně vykládání karet do obchodu, kde při vyložení druhého symbolu slunce, vykládání končí.

Zde si dovolím trocha vlastní zkušenosti. Z mého pohledu hra trochu trpí balancí mezi dobře zahranou strategií a podílem náhody. Měl jsem tendence si své tahy propočítat a zahrát co nejlepší strategii, ovšem velmi často mě, ale i soupeře zradilo štěstí při náhodném vykládání karet. V Port Royal to bylo součástí celé herní mechaniky, a tak se s tím počítalo a bylo to zábavné, ovšem zde mě to tedy moc nesedělo.

Odkaz: Boží zboží v katalogu Hrajeme.cz

Isle of Skye: From Chieftain to King (2015, česky jako Ostrov Skye: Jak se náčelník stal králem vydalo Albi 2017)

Cenami ověnčený kousek autorské dvojice Pfister-Pelikan. Opět hlavní devizou hry je skvěle zvládnutá kombinace základních mechanismů. Zde je to především dražba a stavění mapy ála Carcassonne. Hráči mají před sebou zástěny, kde skrývají své jmění. V průběhu tahu si všichni z pytlíku vylosují tajně tři dílky mapy, ukryjí je za své zástěny a nacení dva z nich přiložením peněz z vlastního rozpočtu a následovně je všichni současně odkryjí. Poté postupně od prvního hráče může každý koupit jeden dílek od libovolného protihráče. Neprodané dílky, které po nákupech hráčům zbudou, si ponechávají, a peníze, které použili k nacenění, odhazují do banku. Poté všechny dílky umístí ke své mapě. Hra trvá šest kol a do každého jsou nalosovány různé kombinace bodování. Bodují se především symboly na mapových dílcích, ale také kupříkladu tvar složené mapy.

Odkaz: Ostrov Skye v katalogu Hrajeme.cz

Port Royal: Expansion (2015, česky jako Port Royal: Rozšíření vydal MindOK 2016)

Do hry přináší další čtyři druhy karet, kontrakty a možnost hrát kooperativně. Nejzajímavější jsou asi kontrakty. Z osmnácti možných se na začátku hry vyloží čtyři a hráči, v případě že se jim v průběhu podaří splnit dané podmínky, z nich získají vítězné body.

Odkaz: Port Royal: Rozšíření v katalogu Hrajeme.cz

Broom Service: The Card Game (2016)

Návrat ke kořenům. Velmi zjednodušená verze klasické deskové hry.

Great Western Trail (2016, česky jako Great Western Trail: Cesta na západ vydal MindOK 2017)

Další hrou, která by zasloužila samostatný článek delší než popis šatů ctnostné dámy v podání Honoré de Balzaca, je Great Western Trail. Přemýšlel jsem, že se do něčeho takového pustím, ale za prvé, ani z daleka nemám tak květnatou slovní zásobu a za druhé bych vás pravděpodobně unudil, a tím odradil od zahrání nejlepší deskové hry, jakou kdy bylo poctěno mé deskoherní srdce.

K popisu by vlastně stačilo jen: Tu si musíte zahrát! Vytrvejte při čtení či vysvětlování pravidel a nenechte se odradit zdánlivou náročností. Hra samotná je překvapivě jednoduchá a odmění se vám až neskutečným herním prožitkem. Je to právě jedna z těch, která u některých jedinců, vyvolá závislost. Znám mnoho lidí, včetně mě, kteří na ni nedají dopustit a přistupují k ní až s nábožnou úctou.

Ale přeci jen trochu popisu si neodpustím.

Úžasně provázaný deckbuilding s pohybem a stavěním budov na herním plánu je silným základním kamenem mechaniky této hry. Na ni je nabalena spousta menších, ale velmi dobře fungujících mechanismů. Pohyb po železnici, obsazování stanic, vlastní hráčské desky s úžasným zpracováním upgradů, to vše jsou vlastně takové minihry, které jsou však se základním mechanismem v takové synergii, až to občas bere dech.

Téma Cattle Drive (hon dobytka), je také krásně provázáno s herními mechanismy. Cesta napříč prérií s vaším stádem je plná obchodních příležitostí, ale i nebezpečí. Můžete navštěvovat vesničky a v nich směňovat kusy ze svého stáda, tím získáte peníze, levnější dopravu po železnici či pomocníky. Díky nim můžete podél honáckých cest stavět budovy, které vám přinesou další výhody i vítězné body, a naopak soupeři znepříjemní cestu. Jiní pomocníci zas umožní nákup cennějších kusů dobytka či pomůžou v železniční dopravě.

Úkolem je dopravit z Texasu do Kansas City co nejrozmanitější stádo obsahující skvostné a hlavně cenné kusy a odtud je poslat v železničních vagonech pokud možno do co nejvzdálenějších měst. Poté se vrátíte zpět do Texasu a znovu zamíříte prérií do Kansasu. Avšak cesta díky nově postaveným budovám a množícímu se nebezpečí není nikdy stejná.

Odkaz: Great Western Trail v katalogu Hrajeme.cz

Port Royal Unterwegs (2016)

Je to samostatně hratelná, ochuzenější verze základní hry. Obsahuje méně postav, avšak přináší dvě postavy nové. Je možné zkombinovat se základní hrou.

Oh my Goods!: Longsdale in Revolt (2017)

Rozšíření, které do hry přináší příběh. Přibyly karty scénářů a úkolů. Hra nyní nekončí postavenou osmou budovou, ale splněním podmínek určených scénářem.

Gier (2017)

Rychlá karetní hra, opět využívající způsoby Port Royalu. V Gieru se snažíte vyložit sadu stejných čísel. Ve svém tahu vyložíte před sebe jednu kartu, a poté vámi vybranému soupeři kradete karty z ruky a vykládáte je na stůl. A zde platí již známé pravidlo, že buďto krádež ukončíte sami, a karty si ponecháte vyloženy před sebou, nebo taháte tak dlouho, než od soupeře vytáhnete druhou stejnou kartu, v takovém případě nezískáváte nic. Ve chvíli, kdy některý z hráčů vyloží šestou kartu jednoho čísla, stává se vítězem.

Tybor der Baumeister (2017)

Karetní hra, která připomíná Boží zboží a která přímo navazuje na příběh vydaný v jejím rozšíření Longsdale in Revolt. Ve čtyřech kolech se snažíte získat co největší množství bodů pomocí vyložených karet. Karty využíváte jako občany, dělníky, nebo stavitele. Stavitele měníte za kartu budovy, dělníci ji pomohou postavit pomocí symbolů síly a občané přináší slevy a hlavně body. Na konci hry se bodují různé kombinace postavených budov, vyložených občanů a podle scénáře odkrytého na začátku hry, splněné podmínky.

Isle of Skye: Journeyman (2017)

Jedná se o větší rozšíření ke hře Ostrov Skye. Přináší pro každého hráče herní desku, na které se nachází stupnice popularity, obchodu a vojenství. Dále se v krabici nachází figurka cestovatele a dřevěné komponenty znázorňující cesty. S cestovatelem můžete putovat po stávajících nebo vámi postavených cestách na své mapě, aktivovat různá políčka, a tím získat postup na některé ze stupnic své hráčské desky. To vám přinese zisk bonusových žetonků, které byly na začátku hry náhodně na hráčskou desku umístěny.

Port Royal: Das Abenteuer beginnt… (2017)

Obsahuje karty charakterů se speciálními schopnostmi. Ovšem nejdůležitějším přídavkem je pět scénářů, které do hry přináší příběh. Každý scénář obsahuje řadu událostí a výzev, jejichž splnění je podmínkou k postupu a vítězství. Můžete hrát jak kompetitivně, tak i kooperativně.

Závěrem

V závěru pohovořím vlastně více o sobě než o autorovi všech uvedených her. Alexander Pfister do mého deskoherního života přinesl důležité poznatky. Tím nejdůležitějším je láska k eurohrám. Při hraní Mombasy jsem si uvědomil, jak moc mě uspokojuje udržovat mozek ve vyšších otáčkách a jaká radost přichází po úspěšném tahu, naplánovaném jedno či dvě kola zpátky. Great Western Trail to je kapitola sama pro sebe. Neustále mě překvapuje, jakými rozličnými kombinacemi se hra dá vyhrát. A můj pocit uspokojení při hře a i po jejím dohrání, by se dal nazvat deskoherním orgasmem.

Dalším poznatkem je, že ne nutně se mi musí líbit veškerá tvorba oblíbeného autora. I když na Alexandera Pfistera nedám dopustit, tak jsou jeho hry, k nimž nemám chuť se vracet.

Každopádně Alexander Pfister je jedním z nejvýraznějších autorů deskových her poslední pětiletky a pevně doufám, že v budoucnu nám ještě naservíruje nějakou velkou hráčskou lahůdku.


Jméno: Alexander Pfister

Narozen: 18. 10. 1971 (Bludenz, Rakousko)

Žije: Rakousko, Vídeň

Nejvýznamnější hry: Great Western Trail, Port Royal, Ostrov Skye, Mombasa

Hlavní vydavatelé: Lookout Games (u nás MindOK, Albi)


Související odkazy:

 

Mohlo by vás také zajímat

Připojte svůj komentář