Jak jsem neměl rád svého šéfredaktora aneb hodnocení deskových her (2. část) Pokračujeme v tématu hodnocení her druhou částí článku od Aleše. V první části dospěl k filosofickému závěru, že najít opravdu „blbou“ hru je těžké. V pokračování článku hledá odpověď na otázku, zda je některý z důvodů natolik objektivní, že si hra zaslouží nejnižší hodnocení. Dozvíte se také, jak to bylo s hrou Jak jako jak. Jako co to jako … „Jak jako jak?“ Intenzivní impuls tohoto týdne, který mě ztloukl a dotlačil k této litanii, je hra »Jak jako jak«, kterou u nás vydal MindOK. Z pravidel mi hra přišla sympatická. Kombinace páru stařečků »Bluff« a »Limits«. Hru jsem zkusil poctivě zahrát. Hrál jsem s různými hráči. Dětmi i dospělými. Blbě se vysvětlovala, děcko i někteří dospěláci nebyli sto pravidla a způsob přihazování pochopit. Hra se několikrát zasekla a prostě jsme nechápali jak z toho ven. Jak jako jak prostě regulérně nefungovala. Ta výjimka, co potvrzuje pravidlo? Exemplář blbé nefunkční hry? Jenže mi pořád vrtalo v hlavě, že to je MindOK. Že kluky znám. Vybírají pečlivě pěkné hry. Proč by vydávali něco tak evidentně zabugovaného? Na rozdíl ode mě se moje dcera s hodnocením moc nepárala a v JOUB.castu (na YouTube) hru neukázala v zrovna v nejlepším světle. Já byl diplomatický, ale upřímně jsem s ní v podstatě souhlasil. Jenže v JOUOB.castu číslo 11 jsem se rozohnil i já a hru sežehl ohněm pekelným. Jak jako jak je ale výborná hra! Smutnící kamarád z MindOKu se mě ptal, zda jsme hráli zahrané karty lícem dolu. Nehráli. Oni se mají hrát lícem dolu? Tahle jediná změna hru proměnila v regulérně zábavný kousek s jednoduchými pravidly. Výborná blafovačka, která frčí pěkně i ve třech hráčích. Kde se stala chyba? Schválně si pohrávám s nenávistí vás čtenářů k různým stranám konfliktu. Ani já jako recenzent nejsem zcela na vině. V pravidlech totiž tato informace není. Text zní pouze „zahrát kartu“. Možná mě svedlo na scestí srovnání s mechanismem Limits. MindOK má vždy pravidla přesná, jasná a bez chyb. Nikoho z nás tedy nenapadla možnost, že hru hrajeme jinak, než byla zamýšlena. Možná je vina na autorech, kteří nejasně sepsali pravidla originálu. Možná se něco ztratilo v překladu. Možná můžu vinit lidi z MindOKu. Možná můžu vinit sebe, že jsem nepochyboval i o tak krátkých pravidlech. Mohl jsem zkusit zjistit, jestli se někde neválí zakopaný pes či kočka. Žádné z uvedených možná ale není záměrné. To nic nemění na faktu pošramocené pověsti pěkné hry. Existuje tu ale i druhá strana mince a tou je … A proč si myslíš, že to píšu? Pravidla „Jak jako jak“ obsahují regulérní laps, který prostě některým lidem – jako třeba mně – znemožní hru hrát tak, jak se má. Kdybych na hru psal recenzi, optimální přístup by byl chybu odhalit, v recenzi na ni upozornit a hru zhodnotit ve své zamýšlené podobě. Ideální stav, ale je evidentní, že to prostě vždycky nevyjde. Každopádně, zde se nabízí příležitost, abych se přenesl k tomu, co osobně považuji u recenzí za stěžejní a proč nemám rád svého šéfredaktora. Stěžejní je text! Proto ho ostatně novinář píše. Mé texty jsou často subjektivní. Vyjadřují nejen objektivní fakta ohledně mechanismů hry a způsobu hraní. Shrnují emoce, zážitky a pocity ze hry. Jak baví mě, mé spoluhráče a jak odhaduji, že by mohla hra zaujmout cílovou herní skupinu. V mém přístupu mi nedává valný smysl shrnout vše do jediného čísla. Musel jsem si ale vytvořit nějaký přístup k udílení hvězdiček. Ač bych mohl vše házet za hlavu a prostě nasázet automaticky čtyřku – věřte nebo ne – nemám tenhle alibistický přístup rád. Vznikla tak vnitřní alladjexova stupnice: Pět hvězdiček? Bomba, kterou adoruji a hájím vlastním tělem. Čtyři hvězdičky lepím na krabice, o jejich obsah se na herním stole kdykoliv rád podělím. Tři hvězdičky? Dal jsem je vůbec někdy? Prostě neurazí. Nabídněte mi partii a neodmítnu. Dvě? Jedna? Nula? Takové hry nehodnotím. Nemám zapotřebí vozit se po slabších, kteří se nemají jak bránit. Ještě jednou a naposledy sáhnu jakům na zoubek. Psát recenzi před týdnem, dostali by prostě jedna. Psát ji nyní, čtyřka je jistá. Kdo by se podíval pouze na hodnocení, musel by pochybovat o mé příčetnosti a směroval by mne k specialistovi na schizofrenii. Až samotný text by dal konkrétnímu počtu hvězdiček smysl. Extrémní škála Příklady, o které se tu otírám jsou spíše extrémní. Zajímavé na nich je, že se týkají pohledu jedné osoby na konkrétní hru. Mnohem častější bývá extrémní hodnocení jediného kousku vícero lidmi. V mém okolí je nezměrná zásoba her, které rádi společně hrajeme. Od pitomůstek a fillerů, přes relaxační strategie, hutná eura až po bigboard a ameritrash. Černou ovcí rodiny je ale »Historia«. Zatímco se jedná o moji oblíbenou a dalo by se říci pětihvězdičkovou … možná čtyřapůlhvězdičkovou hru, část mých kumpánů k ní přistupuje střízlivěji, či dokonce vlažněji. Najdou se i tací, kteří ji regulérně nesnášejí, a my ji tak používáme, když chceme dotyčného zahnat pryč. Recenze od tří do pěti hvězdiček jsou v subjektivním přístupu k psaní či hodnocení naprosto korektní. Podle mého názoru se jednotlivé texty budou víceméně shodovat v popisu funkčních mechanismů, které hra nabízí. Lišit se bude hlavně pocit a emoce, které autoři při hře zažívají. Míra příjemného dráždění mozkových závitů během dumání nad strategií a dalšími tahy. Ale dát hře jeden nebo dva puntíky, protože se mi nelíbí? Ne s tím nesouhlasím. Hra funguje. Jenže pokud hráče nebaví, těžko jí může udělit vysoké hodnocení. To by bylo pokrytectví. A tak nerecenzuji hry, které nemám rád. Další, v pořadí 3. část pokračování seriálu o hodnocení her vám přineseme v pátek 3. března. Dotkne se mimo jiné recenzování her. POKRAČOVAT Související články: Jak jsem neměl rád svého šéfredaktora aneb hodnocení deskových her (1. část) (článek) Otevíráme seriál na téma hodnocení her (postřehy) 1.3.2017 od Aleš Alladjex Matas 0 komentářů 4436 zhlédnutína O hrách a hraní Sdílet tento článek Facebook Twitter Google plus Pinterest Linkedin Odeslat článek mailem Vytisknout článek Štítky: Hodnocení her Další: Planeta her představuje strategickou hru Shogun Předchozí: Zapojte se do Dominion Tour – 8. ročník jede
Vyberte si správnou únikovou hru Článek 22.10.2017 0 komentářů 10670 zhlédnutí Následující článek věnujeme tématu únikových her. Láďa Smejkal vám poskytne detailní přehled únikových her, které jsou či brzy budou u nás dostupné, a zároveň vás seznámí ...
Rozhovory s autory her a dalšími lidmi v Essenu 2014 video Essen 2014 4.3.2015 0 komentářů 26235 zhlédnutí Deskofobie prostřednictvím Opčíka na loňském veletrhu her v Essenu vyzpovídala řadu zajímavých lidí, například Antona Torrese z FFG, autora hry Archipelago Chrise Boelinga, videorecenzenta Toma ...
Rozhovor: Peter Scholtz a Sorcerer Rozhovor 22.10.2018 0 komentářů 3778 zhlédnutí Na podzim roku 2017 úspěšně prošla Kickstarterem krásná hra Sorcerer od slovenského autora Petera Scholtze. Brzy již bude hotová a vydá se k hráčům, kteří ...