Popis
Ve hře s pomocí týmu dělníků a elitních rekrutů budujete nový svět, Euphorii s novým řádem, který má odvrátit všechny katastrofy. Kostky představují vaše dělníky a číslo jejich úroveň, kterou můžete využít ve hře. Pomohou vám produkovat zboží, budovat trhy, sbírat artefakty, posilovat vazby či plnit tajné úkoly. Zvítězí hráč, který umístí desátý žeton autority. Ten se stane novým vládcem Euphorie.
SOVRIN –
Hra je zasazena do postapokalyptické doby, ve které vládnou 4 národy. Každý z nich má nějaké výhody či nevýhody. Pomocí dělníků a rekrutů se snažíte těžit suroviny, získávat artefakty a různými dalšími způsoby ovládnout celou Euphorii. Hra je zajímavě graficky zpracovaná, ale na mě je až moc křiklavě barevná. Hru jsem hrál pokaždé v 5 hráčích, čímž se herní doba docela výrazně prodlouží. Úvodní hra byla dost náročná, ale pokud se nenecháte odradit, tak zjistíte, jak na sebe všechno navazuje a v konečném důsledku všechno krásně funguje. Na závěr ale musím říci, že mám ze hry trochu rozpačité dojmy. Hra není špatná, to v žádném případě, ale svým způsobem nepřináší nic moc nového, a tak při výběru hry raději sáhnu po jiných titulech.
ladyarcher –
Hra je spíše pro otrlejší a zkušenější hráče. Její systém je opět originální i přesto, že spojuje herní systémy z jiných her. Možná proto je v některých chvílích i trochu nepřehledná – musíte hlídat mnoho věcí, co kdo může nebo ne a to na několika místech plánu. Tento aspekt je zde malinko nedořešen – hodilo by se někde přehledné místo, kde se výhody a nevýhody daného hráče dají lehce odečíst.
Na první pohled vypadá hra graficky pěkně a barevně. Bohužel, na ten druhý, herní, je těch barviček až mnoho a v některých případech se i hodně hledá, jaké místo na plánu patří jakému národu. Dva národy mají i podobnou barvu pozadí a je tedy potřeba se řídit písmeny tento národ označující.
Pravidla rozhodně nedoporučuji číst těm, kteří v tom nejsou zběhlí – radši si hru od někoho nechte vysvětlit. Jsou totiž psána podivně na přeskáčku a ne tedy úplně přehledně. Četli jsme je dva, každý alespoň dvakrát a pak jsme se vrhli na hraní a ještě pár upřesnění vyhledávali. Nikde není například vysvětleno, co znamená „Přehodit dělníka“ – myslím, že první čtení pravidel bylo hlavně o tom pochopit tento výraz, což se stane až na jejich konci.
Když se však dostanete přes tato drobná úskalí a hru si zahrajete, zorientujete se již při první hře a zážitek z hraní přinese spoustu příjemných překvapení.
Hra je rozdělena do 4 světů, každému vládne jeden z národů. Každý národ nabízí trhy, které můžete ovládnout. Většinu z nich, ty které jsou na zemském povrchu nebo v podzemí, je třeba ještě postavit. Když se však jejich stavby nezúčastníte, budete něčím nemilým potrestáni – Například: vždy pokud hodíte jedničku, zaplatíte nějakou surovinu ze své zásoby a podobné nepříjemnosti. Ikarité, kteří žijí v oblacích, již trhy postaveny mají a lze je ihned používat.
Na stavbu trhů potřebujete suroviny – ty se dají získat při kopání tunelů do jiné oblasti planety. Ke kopání ovšem zase potřebujete energii, jak pro dělníky v podobě ovoce a vody, tak pro stroje v podobě energie. Tyto zdroje lze získat návštěvou generátoru či farmy … – kde se sčítají vědomosti (součet bodů na kostkách) přítomných dělníků a podle jejich výše se odměna pro Vašeho dělníka mění.
K získání zdrojů i ke stavbě musíte mít také dělníky. Zpočátku máte k dispozici pouze dva a maximum jsou 4. V každé chvíli – při stahování dělníků – je třeba zjistit, zda nevědí příliš o tom, jak je jako správný utopistický vládce využíváte. To je to již zmiňované „Přehození dělníků“ – kdy dělníkem/kostkou hodíte a hodnota určí míru jeho vědomostí. Pokud toho dělníci vědí moc, ten nejchytřejší uprchne zpět do společné zásoby, odkud přišel. Není tedy vždy dobré stahovat všechny své dostupné dělníky, protože vědomosti se sčítají jen u těch, které máte k dispozici.
Pěkná je také možnost umístit více dělníků v jednom kole, pokud mají stejné vědomosti/ hozené číslo.