Hrajeme.cz

20. století

Originální název:
20th Century
Rok vydání:
2010
Počet hráčů:
3 až 5
Věk:
Hra je určena pro dospělé hráče a pro rodiny s dětmi od 12 let.
Doba hraní:
Dlouhotrvající hra – 60 až 120 minut

Katalogové číslo: 12727 Kategorie: Štítek:

Popis

Původní česká hra Vladimíra Suchého. Nacházíme se ve dvacátém století. Každý kraj se snaží o rozvoj, každý jinak. Z některých krajů vznikají finanční velmoci, jiné své peníze raději utratí za rozvoj vědy. Obojí posouvá kraje do budoucnosti. Jaká to ovšem bude budoucnost? Růst  produkuje odpad a největší pokrok může přicházet ruku v ruce s největšími náklady na životní prostředí. Jak tyto kraje uspějí v boji s ekologickými katastrofami? Proto se naším úkolem stane zvýšení životní úrovně, a tím i vytvoření místa, kde je životní prostředí stejně zdravé jako jeho ekonomika. Jenom tak můžeme být prohlášeni za nejrozvinutější kraj.

Další informace

Míra náhody

Počet hráčů

Věk hráčů

Doba hraní

Počeštění

Rok vydání

Míra interakce

Míra složitosti

Míra humoru

Doporučení rodiny

Doporučení hráče

Výrobci

,

Odkazy:

 

Recenze

  1. Jiří Bauma

    vynikající nápad, ale ve výsledku hra působí poněkud překombinovaným dojmem, škoda, že se sem tam něco nezjednodušilo

  2. pavel t

    jednotlivé mechanismy hry mi nepřijdou špatné, pěkně fungují a dá se na nich leccos vymyslet, přesto mě ale hra vlastně vůbec nechytla a to i (nebo spíše především) v rámci backgroundu

  3. spartik

    příliš komplikovaná. Hráli jsme jí na dovolené a přes dvacet lidí mělo z této hry velmi rozpačitý dojem. Systém dražby do konceptu hry moc nezapadl a natahuje hru.

  4. Pepogn

    Vladimír Suchý ve své nejlepší formě. Tato hra spojuje mnoho aspektů, které z ní dělají vynikající hru.
    Prvním z nich je neotřelé téma, které se týká problémů současného světa, a ačkoliv se jedná o eurohru, tak dle mého názoru, je cítit a člověk opravdu neodstraňuje černé kostičky, ale vyváží odpadky.
    Dalším prvkem je interakce mezi hráči, která probíhá prostřednictvím dražeb, a která dokáže zkazit všechny plány, ale i přinést radost ze zaříznutí protihráčů.
    Ideální délka hry, pěkné grafické zpracování, možnost vyhrát různými cestami. A našlo by se toho určitě víc. Hodnotil bych 9/10, ale když je třeba vybrat 4 nebo 5 hvězdiček z pěti, neváhám dát za 5!

  5. Vašek

  6. MestoProDeti.cz

    Stolní hry se k nám především importují, proto je třeba ocenit společnost Mindok, že se ujala distribuce hry ryze české, jejímž autorem je Vladimír Suchý. Hra je trochu netradičně postavena na růstu úrovně života obyvatel hráčovy „vesnice“, tedy na současných ekonomických základech.

    Úkolem hráče je vydražit, pokud možno, co nejvíce políček s vesnicemi a zejména vydražit takové, které mu přináší dostatek peněz (ty se dělí na klasické a vědecké), aby mohl v dalším kole uspět ještě lépe.

    Celkem se hraje na pět kol a s šestým zkráceným. Každé kolo pak sestává ze tří kroků, které je třeba odehrát: vydražit pozemky, koupit pozemky s technologiemi a nakonec vydražit co nejmenší újmy v rámci ekologických katastrof.

    Na území pak najdeme města, která produkují peníze, vědecké peníze (granty?), přímo životní úroveň a ta, jež mohou recyklovat. V některých městech jsou tyto hodnoty různě nakombinovány. Na konci každého kola pak hráč získá daný počet peněz a bonusů, které může použít v dalším kole. Trochu to tak připomíná počítačové strategie.

    V druhém kroku se skupují technologie, které mohou zvýšit výnosy ze sousedního území, případně vylepšit ukazatel znečištění, který v závěru hry přináší další cenné body do životní úrovně hráče. Asi nejzábavnější je pak dražení ekologických katastrof.

    Tady je důležitý nejen počet vědeckých peněz, ale také strategie. Někdy se vyplatí nezačínat dražbu na nule, ale nasadit cenu tak vysoko, že další již nemají zájem přihodit. Ovšem když tato taktika nevyjde, hráč nejenže přijde o peníze, ale také si pěkně zaneřádí své pozemky odpadem.

    Ten znázorňují kostičky, které se na území umísťují a jež se dají zlikvidovat v městech s recyklací (do nich se může odpad převézt i po železnici, která je na polích s územím nakreslena). Možná vám už došlo, že hra je to docela náročná, pronikl jsem do ní až po několika hodinách. Což je asi největší slabinou hry.

    Tím druhým slabším místem je trochu nedomyšlený závěr, v němž hráči získávají tolik bodů životní úrovně, že jim jen málokdy vystačí 99 políček, po kterých se dá postupovat vpřed.

    Recenze převzata z webového portálu Město pro děti.cz http://www.mestoprodeti.cz – web o kultuře pro děti od 3 do 15 let.

  7. Dušan Takáč

  8. jpmce

  9. GK_voyger

  10. pogo

    Recenze převzatá z webu http://www.spolocenskehry.sk. Autory jsou Dilli a Eklp.

    Čas se naplnil. Prázdniny jsou nenávratně pryč a opět začíná vát podzimní, essenský vítr. Z CGE tentokrát zavání kouřem továrenských komínů, výkřiky greenpiece, rozvážným plánováním, budováním krajiny typu sim city a dražbou, tedy dražbami. Přichází k nám 20. století od Vládi Suchého – hra, která rozhodně nepatří do smetí.

    Co se za lehce obšírným názvem skrývá? Velice povedená dražební hra s výrazným podílem budování a plánovaní, v níž téma vytvořilo až neuvěřitelnou symbiozu s herním mechanismem.

    Šest kol…. Dražba kartiček krajiny…. Vybrání pomocné technologie… Opět dražba, tentokrát o odpad….  Těžba… A za tím vším se skrývá neskonalá touha nasbírat co nejvíce bodů.  Jde to lehce, stačí jen velmi dobře přemýšlet nad dražbou krajin a jejich postupnému co nejefektivnějšímu umisťování na fiktivní hrací plán, a abych nezapoměl nenechte si přerůst odpad přes hlavu.  Kartičky krajiny získáváte v klasické dražbě, kdy hráči licitují, kdo dá více. Kartičky představují krajinu s jedním až třemi městy. Každé město obsazené dělníkem produkuje v různé kombinaci jednu až tři „suroviny““: vědu, peníze a vítězné body, příípadně likviduje v čističce odpad. Je možné vydražit i více než jednu kartičku, do hry však vstupuje první z neotřelých nápadů – odpad. Čím rychleji expandujete, tím více odpadu se válí na vašich kartičkách krajiny. Zavání to tady greenpeaceáky, kteří vám to na konci hry zajisté sečtou. Tak raději licitujete jenom o jednu nebo dvě kartičky. První odstupivší hráč z dražby si může vybrat jednu z x nabízených technologií, které mu usnadní hru. Tato výhoda je lehce sražena tím, že za technologii se platí. Čím více krajin se už vydražilo, tím jsou technologie levnější. Na rozdíl od kartiček krajiny, může každý hráč získat za kolo jen jednu technologii. Po těchto dvou fázích přichází docela nečekaně další dražba – o znečištění. Odpad a znečištění nás provází v celé hře a jen tak lehce se jich nezbavíme. Dvacáté století má totiž kromě stavění ještě další prvek – zbavování se odpadu. To na konci hry upravuje výši vámi získavaných bodů. Naštěstí jako svědomití investoři jste schopni se ho v průběhu hry zbavit, stačí pořizovat kartičky, na nichž je vyobrazena čistička. Takže s chutí do toho a půl je hotovo.

    Recyklované nápady… Očividný vzestup Vládi Suchého od Šestiměstí, které dostalo tu správnou šťávu až s rozšířením, přes loděnici, která nastínila, co jde dělat dál, je alespoň pro mě velice zdařilý příklad zrecyklovaných nápadů, hodné mistra Chvátila. Z prototypu mám pocit, že 20. století je pocitově hodně podobné loděnici, ale některé věci, hlavně díky motivaci jsou pro mě lépe odvedeny a spojuje v sobě klady obou předešlých her. Pokud jste zaměřeni na složitější, středně dlouhé hry, a nevadí vám dražba, asi nemusíte s pořízením 20. století vůbec váhat.

Přidat recenzi