Popis
Třetí hra ze série Ticket to Ride (Zug um Zug). Hra je situována na mapu Německa. Ve hře je nový prvek ve formě pasažérů, které převážíte po svých tratích. V každém městě je několik žetonů v různé bodové hodnotě, které pasažér postupně sbírá při projetí. Čím dříve městem projede, tím více bodů máte šanci získat. Nebo můžete zkusit vyčkávat a převézt pasažéra po trati delší. Celkem máte k dispozici tři pasažéry a každého smíte převézt jednou.
Není zde bonus pro nejdelší trať, ale máte možnost získat nový bonus za nejvíce splněných úkolů (lístků).
Specialitou hry je, že každá z karet stavby tratí má jiný obrázek.
Zeppe –
mirak123 –
makeska –
Na začátku musím říct, že je to moje opravdu oblíbená hra. Není to žádná těžká strategie (to ovšem neznamená, že byste nemuseli u hry přemýšlet), ale v tomto směru je to příjemná oddechovka. Hra pro ty, kterým nevadí, že je zde určitý podíl náhody – výběr tratí, sbírání karet vagónků. Na začátku hry dostane hráč 4 karty tratí, z nich si musí nechat alespoň 2. Tratě jsou rozdělené na dlouhé a krátké. Dlouhé přinášejí hodně bodů, ale může se stát, že je do konce hry nestihnete postavit, třeba proto, že vám do cesty „vleze“ jiný hráč a vy musíte objíždět. Kratší tratě je snadnější postavit, i proto že můžete mnohde stavět souběžně s tratěmi jiných hráčů avšak bodů přinášejí výrazně méně. Stává se, že při stavbě tratě využijete část jiné své trasy nebo se dokonce stane, že některá kratší trať je v podstatě součástí dlouhé trasy. Pokud se vám podaří postavit dlouhou trať můžete získat body v podstatě zadarmo. To se často stává, když v průběhu zejména druhé půlky hry přibíráte nové karty tratí. I toto je dílem štěstěny a náhody. Tratě, které do konce hry nestihnete postavit vám na konci hry odebírají vítězné body. Poté začíná samotná hra. V průběhu tahu máte 4 možnosti: 1. přibíráte karty vagónků, 2. stavíte trať, 3. vybíráte nové tratě, 4. pohybujete pasažérem. Během stavby tratí mohou nastat mnohé zvraty, ostatní hráči sice nevědí jakou trať stavíte, ale během vašich tahů si to mohou odvodit a pokud mají obavu, že jim „vlezete“ do trati mohou důležitý úsek zabrat pro sebe. Vy pak musíte složitě objíždět. Tratě s skládají z různě dlouhých úseků, dlouhé přinášejí více bodů, ale je obtížnější posbírat na ně příslušný počet karet vagónků dané barvy. Ještěže ve hře existují karty lokomotiv, které slouží jako žolík, tedy mohou být použity jako vagónek, kterékoliv barvy. Během hry je důležité se správně rozhodnout, kdy ve svém tahu spíše sbírat určitou barvu kterou potřebujete a která je právě na stole k dispozici nebo raději rychle stavět v té barvě, kterou už jste nasbírali, aby vám spoluhráči nezabrali důležitý úsek. Další body můžete nashromáždit pohybem pasažéra. Každý má k dispozici 3 pasažéry. Ti při svém pohybu sbírají žetony umístěné ve městech. V každém městě je jeden až 4 žetony umístěné v „komínku“ – vespod je ten s nejnižší hodnotou, nahoře naopak ten s nejvyšší. Proto je důležité se včas rozhodnout, kdy s pasažérem projet trať, ať vám ostatní nevyfouknou nejcennější žetony. Pasažér se pohybuje po vlastní trati avšak pomocí cestovních lístků, které jsou zamíchány mezi kartami vagónků může použít i úseky spoluhráčů. Pokud pasažér projede v správné chvíli může nasbírat velké množství vítězných bodů. V průběhu hry tedy sbíráte body za postavené úseky tratí (obodované podlé délky – počtu potřebných vagónků) a za žetony posbírané pasažérem. Na konci hry k těmto bodům přičtete body za dokončené tratě a naopak odečtete body za případné nedokončené tratě. Hra má pěknou grafiku – zvláště kartičky vagónků. Je to zábavná hra, kterou poměrně rychle naučíte i nehráče nebo mladší děti.
aksile –
Savager –
BuBen –
miri –
Jindřich „“Desgenais““ Cinka –
Bruno –
slonik –
dajo –
rix –
Libor –
muf –
borivoj –
Dávám plný počet! Měl jsem možnost hrát i původní Zug um Zug (Vlak za vlakem) a už tehdy jsem byl nadšen, tato varianta je ovšem daleko rafinovanější. Nebudu popisovat původní pravidla „“vlaků““, zaměřím se jen na novinky:
1) Nebrázdíte tratě v USA, hra je přenesena do Německa. Kromě neměckých měst tu figuruje i několik nádraží v okolních zemích, bohužel k nám si ale nezajedete…. Tato „“cizí““ nádraží jsou ale neprůjezdná, tj. trať postavená přes nádraží v zahraničí je vlastně přerušená.
2) Příjemným bonusem pro delší tratě je možnost vzít si lokomotivu 4+, která se používá stejně jako původní lokomotiva, ovšem pouze pro tratě minimálně o 4 vagóncích a výhodou je, že při líznutí se rovná jednomu vagónku, zatímco „“univerzální““ mašinka se i tady rovná dvěma vagónkům.
3) Lístky, které je nutno splnit, jsou tu rozděleny na dva druhy – delší a kratší, přičemž si hráč může zvolit, z které hromádky bude brát. Můžete tedy plnit kratší tratě za méně bodů s větší pravděpodobností splnění, nebo delší tratě, kde ale samozřejmě hrozí, že budete zablokováni soupeři.
4) Asi hlavní novinkou jsou pasažéři (každý hráč má tři) a bodové hodnoty jednotlivých nádraží. Vedle akcí „“stavba tratě““, „“lízání vagónků““ a „“lízání tratí““ může hráč se svými pasažéry cestovat. Cestuje zdarma po svých tratích, pokud z hromádky líznul v předešlých kolech „“jízdenku““ (nezaměňovat s lístkem – jedná se o kartičky, které jsou v lízací hromádce spolu s vagónky a lokomotivami), může za každou jízdenku použít jednu soupeřovu trať. Jednotlivé úseky tratě je možné projet pouze jednou. Takto cestuje, dokud má před sebou svoji trať nebo jízdenky pro tratě soupeřů a za každé projeté nádraží sbírá body, které v nádraží ještě zbyly. Tyto body podstatně ovlivňují pořadí a dobře promyšlená a úspěšně projetá trasa, na níž zbývá dostatek bodů, může rozhodnout o vítězi!
5) Mění se také příjemce deseti bonusových bodů. Ve staré verzi je získal hráč s nejdelší tratí, tady je získá hráč, který splnil největší počet lístků.
Na závěr zhodnotím i provedení hry. Lahůdkou jsou kartičky vagónků – každý vagónek a lokomotiva je originál, nehrozí, že by třeba dva červené vagónky byly stejné. Povedené je i lístky ztvárnění lístků. Krokem zpět je potom mapa. Nechápu, proč si autoři dali tolik práce s ostatními proprietkami, když potom svoji snahu srazili trošku „“odfláknutou““ mapou. Těžko říct, možná se řídili heslem, že všeho moc škodí a báli se, aby grafické ztvárnění nešlo na vrub přehlednosti mapy.
Celkově můžu tuto hru jen a jen doporučit, ani otrlí hráči původní verze se u Märklinu nudit rozhodně nebudou!!!!
Darn –
Komerčně úspěšné hry vždy svádějí autory k tvorbě nejrůznějších rozšíření (a nyní neřešme, nakolik je to snaha vytvořit z dobré hry hru ještě lepší a nakolik jen touha po ještě větším komerčním úspěchu 🙂 ) V obchodech najdete nepřeberné množství rozšíření ke Carcassonne, Alhambře, Osadníkům… ať už v podobě doplňků k základní hře, či různým variacím na jedno téma. A nutno říci, že ne vždy je to ku prospěchu věci…
Alan Moon se svým Zug um Zug (Ticket to Ride) kráčí cestou tvorby „“plných““ her za plné peníze – neboli při koupi Zug um Zug Marklin (stejně jako Zug um Zug Evropa) nepotřebujete ke hře zádnou základní sadu. Každá nová verze vychází z pravidel té původní „“Americké““, ale kromě nové mapy (v tomto případě je to mapa Německa) a nové grafiky vždy přináší do hry nějaký ten prvek. V Evropě to byly tunely a nádraží, v Zug um Zug Marklin to jsou cestující. A zatímco v Evropské verzi jsou nádraží spíše na obtíž a ubírají hře na napětí a zábavě (hůř se blokuje), tak cestující jsou rozhodně krok správným směrem a posouvají hru zase o něco výše. V principu jde o to, že každý hráč dostane na začátku k dispozici tři cestující, které může při stavbě umístit na svoji trať a poté, místo jednoho svého tahu, s nimi po své trati cestovat a sbírat bodové žetony, které jsou rozmístěny v různých městech. Vhodným načasováním lze tímto způsobem posbírat i 45 bodů, což rozhodně není zanedbatelný bodový zisk. Důležité je ale to vhodné načasování, které nádhnerným způsobem zvyšuje napětí („“vyšlu cestujícího už toto kolo, protože by to mohl udělat můj soupeř dřív a nebo radši postavím tu zbývající trať, protože by mi ji soupeř mohl zablokovat a já bych pak nesplnil svůj lístek?!““).
Další úpravou prošlo sbírání lístků/úkolů. Nyní máte na výber ze dvou balíčků – dlouhých (12-22 bodů) a krátkých (5-11). A zde je další faktor, který výrazně zvyšuje napětí (zvláště při hře 2 a 3 hráčů) – téměř všechny krátké lístky jsou situované v jihozápadní části Německa, kde se ovšem nacházejí téměř výhradně krátké šedé spoje, které je velice jednoduché zablokovat. A tím se Zug um Zug Marklin vraci opet ke starém dobrému konceptu z původní hry a to snaze zablokovat soupeřům jejich tratě.
Nyní už zbývá pouze zmínit poslední stránku hry a to její grafické provedení. A zde bude potřeba říci, co znamená slovo Marklin v názvu. Nejedná se o zadne německé město, ale o firmu, vyrábějící modely vláčků, čímž se Zug um Zug Marklin stává také propagačním materiálem této firmy (a bude prý distribuován i do obchodů specializovaných na modely vláčků :o) ) Propojení hry Zug um Zug s firmou Marklin znamená především to, že se ze hry stává tak trochu i umělečké dílo, protože každý vagónek i každá lokomotiva je na své kartičce reprezentována zcela unikátním obrázkem některého modelu firmy Marklin. Zprvu to může být trochu matoucí, ale rozhodně je to zajímavé a oku lahodící (a občas to svádí i k tomu sbírat pouze žluté a černé vagónky, které jsou prostě k sežrání :o) ) Kromě toho doznala hra ještě několika kosmetických změn (hráč už nemůže hrát za modrou a zelenou, ale fialovou a bílou aj…), které ale těžko ovlivní kvalitu hry, jako takové.
Kdybych měl svoji recenzi shrnout do několika vět, tak Zug um Zug Marklin je důstojný nástupce svého staršího bratříčka a posunuje celou sérii do více „“hráčských““ sfér (rozhodně nic „“hardcore““). Ale i nehráči se u ní výborně pobaví, přestože pro ně bych volil pro první hru spíše původní verzi nebo bych hrál bez cestujících. Hra bývá hodně napínavá a hodně „“blokovací““, což je jenom ku prospěchu hry. Řekl bych, že (narozdíl od Evpropy) Zug um Zug Marklin původní verzi překonává. Otázkou zůstává, zda do ni investovat, pokud už nějaký ten Zug um Zug doma máte, přeci jen je to pořád pouze nová mapa a 118 nádherných obrázků…
tučňák –
REM –
WillBlack –
marcel –