Přes poušť (Durch die Wüste)

3.53 z 5
(Hodnocení: 32)

Pořadí v žebříčku BoardGameGeek:
8264

Originální název:
Durch die Wüste
Rok vydání:
1998
Počet hráčů:
2 až 5
Věk:
Hra je určena pro dospělé hráče a pro rodiny s dětmi od 10 let.
Doba hraní:
Středně trvající hra – asi 30 až 70 minut

Katalogové číslo: 11152. Kategorie: , .

Popis hry

Pět beduínských kmenů postupně dobývá zatím neobydlenou poušť. Vytvářejí karavany, hledají a ohraničují drahocenné vodní prameny, usilují o získání co největšího počtu oáz na trase své karavany a zároveň se snaží ovládnout určitá území. Za všechno získavvají body.  V každém kole umístíte dva své velbloudy na hrací desku. Ale s kterou karavanou a jakým směrem se vydáte, abyste na konci hry byli králem pouště?

Každý z hráčů vlastní 5 karavan. Na začátku má každá karavana pouze jednoho velblouda. V každém tahu může hráč vzít 2 velbloudy libovolné barvy, které umístí ke stejnobarevným karavanám. Body sbírá hráč za překrytí políčka se studnou, za dotknutí se karavany, za obklopení prázdných polí a za největší karavanu.

Další informace

Počet hráčů

2 až 5

Věk hráčů

Od 10 let

Doba hraní

Středně dlouhá hra – asi 30 až 70 minut

Počeštění

Hra není do češtiny lokalizována nebo se do ČR nedováží.

Rok vydání

1998

Míra náhody

3 – malý podíl náhody

Míra interakce

2 – komunikace není součástí hry

Míra složitosti

2 – jednoduchá

Míra humoru

2 – spíše seriózní hra s prvky humoru

Doporučení rodiny

Není známo nebo nedokážeme zařadit.

Doporučení hráče

Není známo nebo nedokážeme zařadit.

Výrobci

KOSMOS

Autoři

Reiner Knizia

Odkazy:

32 hodnocení k Přes poušť (Durch die Wüste)

  1. cinan
    4 z 5

    :

    Takové goistické s krásnými velbloudy a to já rád

  2. Savager
    4 z 5

    :

  3. Jan
    3 z 5

    :

  4. Beholder
    2 z 5

    :


    Pouští je část Kniziovy tile-laying trilogie (Eufrat & Tigris, Samurai, Pouští). Jak už název napovídá, hra se odehrává na poušti s oázami, vodními zdroji a samozřejmě nesmí chybět karavany velbloudů v čele s beduíny. Jak je Kniziovým zvykem v této herní trilogii a nejen v ní, se snaží zaobalit abstrakci do nějakého skutečného historického období a reálií. Ve hře Pouští tomu nebude jinak.

    V první řadě je třeba říct, že Pouští vyšlo ve stejném roce jako Samurai a taky se mu dost podobá co se týče velmi krátké herní doby a relativně lehkými pravidly. Hra obsahuje herní desku, která na první pohled určitě ničím nezaujme, dokud se na ni nezačnou pokládat další komponenty. Konkrétně modré žetony představující vodní zdroje, plastové palmy představující oázy a konečně spousta (opravdu spousta) roztomilých plastový velbloudů v pastelových barvách. Na konci hry vypadá herní deska opravdu hezky. V krabici ještě najdeme jeden arch žetonů sloužící k bodování. Pojďme si stručně říct o co v Pouští vlastně jde.

    Každý hráč obdrží na začátku 5 vůdců karavan (plastoví beduíni), které posadí na 5 velbloudů odlišných barev. Hráči je všechny střídavě umístí na plán. Poté se opět střídavě snaží všichni tvořit karavany tím, že jednoduše postupně připojují velbloudy k ostatním (stejné barvy) a vznikají tak řetězce velbloudů. Toť vše. Jednoduché, říkáte si, ale to by na krabici nebylo napsáno Rainer Knizia, kdyby to bylo tak jednoduché. Hráči se snaží získat co nejvíce bodů, tím že přivádějí své karavany k oázám, obsazují vodní zdroje a uzavírají co možná největší území a v neposlední řadě se snaží mít karavany delší než soupeři. S tím samozřejmě přicházejí různé finty, které lze objevit až po několika odehraných hrách, jako například blokování ostatních hráčů či snaha je odříznout od přístupu k oázám. Pouští není typ hry, která okamžitě zaujme a ohromí, ale po třech, čtyřech partiích, kdy člověk začne postupně objevovat různé možnosti si lze najít k této hře cestu. Pokud není dost času na něco delšího a komplexnějšího a navíc máte rádi Kniziovy hry je to dobrý tip. Ale přece jen, tato hra má jedno velké negativum, postupně se k němu dále dostanu.

    Jak jsem na začátku nakousl, Pouští se dá srovnat se Samuraiem. Ale bez jakýchkoli okolků rovnou řeknu, že Pouští je o dost horší než Samurai. S velikánem a první hrou této trilogie – Eufrat & Tigris se nedá Pouští vůbec porovnávat. Největší problém je v barvách. Když vezmu v úvahu, že by Pouští hrálo maximální počet lidí, tedy pět, tak se na herním plánu vyskytne celkem 10 různých barev – pět barev karavan pěti různých hráčů. A to už je pak opravdu problém se orientovat, která karavana komu patří a kolik má velbloudů. Osobně mám vyzkoušenou jednu partii ve čtyřech. Vzniknou tak dlouhé prostoje, kdy hráč počítá kolik velbloudů má která karavana a zda ji může předehnat (v délce). Na druhou stranu pokud se hráči snaží, tak nevzniknou velká uzavřená území, patřící jednomu hráči. Doporučuji spíše partie ve dvou, kdy se hraje na menším prostoru. Hra není tak nepřehledná a počítání délky karavan netrvá dlouho, protože se hlídají jen dva hráči navzájem. Pokud ovšem někdo pokazí úvodní rozestavení a dovolí soupeři se roztáhnout a uzavřít velká území, což vznikne tak, že se utvoří nepřerušená řada velbloudů jedné barvy z jedné strany desky na druhou nebo třeba i pomocí skal uprostřed plánu. Všechny vodní zdroje uvnitř této plochy patří hráči, který toto území uzavřel a rovněž i za oázy uvnitř si vezme body a soupeř(i) se už k těmto oázám nedostanou. Proto je úvodní rozestavení velice důležité. Druhou nevýhodu, ale ne již tak zásadní, považuji v dlouhém setupu, který je s jednoduchostí a krátkostí hry v nepoměru. Je třeba rozestavit po plánu spoustu vodní zdrojů, vysypat zcela naplněný plátěný pytlík s velbloudy. Roztřídit je podle barev (hra končí, když jedna z pěti barev velbloudů dojde) a podle počtu hráčů určitý počet velbloudů z každé barvy odstranit ze hry. To lze sice z části eliminovat tím, že pokud hrajete pravidelně ve stejném počtu hráčů, tak vyřadíte nepotřebné velbloudy natrvalo do nějakého jiného pytlíku. Pokud, ale hrajete v různém počtu hráčů je to zbytečné. Na závěr pouze shrnu pár faktů.

    Pouští je taktický rychlík. Osobně bych doporučil hrát v co nejmenším počtu hráčů, ideálně ve dvou. Ve čtyřech či v pěti vypadá herní plán na konci jako paleta malíře, který právě dokončil hodně barevný obraz. Přichází bolest očí, splývaní jednotlivých barev a složité počítání velbloudů :). Ve dvou jdou za půl hodinky odehrát dvě partie, pak může následovat případná rozhodující partie a po ní třeba dvě partičky Samuraje nebo rovnou Eufrat & Tigris pokud je více času a nebo úplně něco jiného :).

  5. tenista
    4 z 5

    :

  6. Jindřich ""Desgenais"" Cinka
    4 z 5

    :

  7. tondakolik
    3 z 5

    :

  8. cermarta
    4 z 5

    :

  9. jakub
    4 z 5

    :

  10. Libor
    4 z 5

    :

  11. muf
    4 z 5

    :

  12. Shako
    3 z 5

    :

  13. dilli
    3 z 5

    :

  14. jayjay
    3 z 5

    :

  15. Stanley
    3 z 5

    :

  16. murphy
    4 z 5

    :

  17. Basic
    3 z 5

    :

  18. leech
    3 z 5

    :

  19. belisar
    4 z 5

    :

  20. JaraT
    4 z 5

    :

  21. Mařka
    3 z 5

    :

  22. kvetinka
    4 z 5

    :

  23. David Cichák
    3 z 5

    :

  24. golmon
    4 z 5

    :

  25. Odoren
    4 z 5

    :

  26. marcel
    3 z 5

    :

  27. pogo
    4 z 5

    :

  28. Martin Blatný
    3 z 5

    :

  29. Marek Král
    4 z 5

    :

    Rádi byste si zahráli nějakou poziční strategii, ale odrazuje Vás nutnost učit se složitá pravidla? Vydejte se do pouště. Osvědčený autor Reiner Knizia opět připravil hru, jejíž princip je jednoduchý, ale dává vám široké možnosti pro zkoušení různých strategií a taktik.

    Herní plán Durch die Wűste je na poušť poměrně rozmanitý, a to díky dunám, palmám-oázám a vodním pramenům. Zbytek herního materiálu tvoří bodovací žetony a především spousta malých velbloudků legračních barev. Barva velblouda ovšem neurčuje, kterému hráči trpělivé zvíře náleží, ale pouze se kterými velbloudy se může sdružit do karavany. Hráč má od každé barvy jednoho „startovního“ velblouda, označeného svým beduínem. A právě jen beduínova barva určuje, komu že karavana patří.

    A v čem hra spočívá? Kdo je na tahu, může si vzít jakékoli dva velbloudy z krabice a umístit je do pouště tak, aby navázaly na existující vlastní karavany. Karavany tedy neputují, pouze se prodlužují. A postupně tak obkličují území, snaží se procházet oázami a vodními prameny a samozřejmě soupeřovy karavany od vodních zdrojů izolovat a neposkytnout jim pro zabírání území prostor. Kdybych měl herní princip k něčemu přirovnat, napadá mne propojení dvou dosti odlišných her – Go a Trans Ameriky.

    Jaké jsou hlavní výhody i nedostatky Durch die Wűste?

    • + bohaté taktické možnosti
    • + jednoduchost pravidel
    • + neotřelé provedení herního materiálu
    • – poutavost hry výrazně stoupá s počtem hráčů
  30. Ďéda
    3 z 5

    :

  31. Láďa Smejkal
    4 z 5

    :

  32. Matěj Baťha
    4 z 5

    :

Přidat hodnocení hry